Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Videá (14)
Recenzie (1 332)
Filmařsky dokonale vybroušený dialogový uragán a to je právě ten problém, někdy by neškodilo držet hubu, protože pak se vysloveně zazářily některé nádherné dialogové perly. Zkušební výbuch považuji za jednu z nejgeniálnějších scén, kterou jsem kdy v kině viděl, právě tady vyniká vypravěčská genialita pana režiséra nejvíce. Nedostakem hudebního podkresu film opravdu netrpí. Hercům píšu jedni z hvězdičkou a Imax projekci považuji za povinnost pro každého filmovou fetku jako jsem třeba já. Jen pozor, titulky jsou trošku menší než bežně, takže pokud hůře vidíte, oční mikroskopy bych vzal sebou. 150 minut by bylo za 5*, 165 minut za 4*, 180 minut za 3* . ()
Nolan je Dr. Manhattan současného Hollywoodu. A snad alespoň další dvě dekády bude. Na vrcholu tvůrčích sil si může dovolit tříhodinový konverzační kolos, který subjektivně trvá o třetinu méně, protože míra preciznosti všech tvůrčích složek je na absolutoriu. Vlastně i ta nejžádanější pozlacená soška je naprosto pochopitelná. A přece tomu něco chybí. Možná krapet osobní vášně před i za kamerou. Ale asi jediný režisérův film, o kterém vím, že už si jej pravděpodobně nikdy nepustím znovu. PS: Sex ve výslechové místnosti je největší cringe moment Nolanovy filmografie. Bez debat. ()
Christopher Nolan v jeho nejdospělejším a nejméně diváckém filmu vtáhnul a ohromil tříhodinovým mluvením o jaderné fyzice a politice. Diváky všech úrovní vzdělání a inteligence. Poklona. Natočit za 57 dní takto soustředěnou, herecky dokonale vedenou, informacemi nabitou a promyšleně sestavenou mozaiku událostí, která ani na moment nepoleví na zajímavosti a historické důvěryhodnosti, je filmařské mistrovství. Že v tom Nolanovi pomohl námět, který se týká každého z nás a všechny nás děsí, není podpůrná berlička. Který jiný režisér by dal tomuto námětu větší drive? Intenzitu a urgenci filmového vyprávění sice boostuje opět hlučně namíchaný soundtrack kouzelníka Ludwiga Göranssona (Tenet), ten je ale originalitou a kreativitou v detailech samostatným dílem hodným obdivu. Brilantní stylizace postav, střih, obsazení herci, které byste zde nečekali a přitom perfektně zapadají (Benny Safdie rulez!). A ty dvě klíčové scény, stavějící bez digitálních pomůcek na základních filmařských elementech, jsou naprostou lahůdkou. Bezprostředně po skončení filmu jsem měl smíšenější pocity, čekal jsem něco jiného, asi jako každý z nás. Časem ve mě ale Oppenheimer roste a jsem rád, že si ho Nolan udělal “po svém”. ()
Tvůrce tohoto nástroje bude tížit svědomí, ať už je ničitelem světů, nebo jejich zachránce.. Postavme vedle sebe stupňující se drama při Trinity testu vrcholící ohlušujícím tichem a slavný citát čtený v sanskrtu při nejaderné fúzi s Florence Pugh či nahá těla v křeslech a představivosti a řekněme si, v čem je autor opravdu dobrý a z čeho jde cítit umělecké aranžmá pochybného přínosu. V uznalém slova smyslu opulentní komisní martyrium, které však opravdu výjimečných momentů nabídne méně, než kolikrát se zjeví v Ulmu narozený bůh na kladce. Nolan má na to sestrojit technicky dokonalou bombu, ale možná by měl návrh její konstrukce svěřit někomu jinému.. ()
Velký film, ať se na něj člověk podívá z kteréhokoliv úhlu. Velký svým ústředním tématem střetu (někdy více, někdy méně naivních) vědeckých teoretických ideálů a krutého vystřízlivění při pohledu na realitu hloubky lidské krutosti a banality zla. Velký svým přesahem do budoucnosti, naší přítomnosti, kdy se znovu a znovu ukazuje neustálá bolestná a děsivá aktuálnost toho nejstaršího problému lidstva, neschopnosti najít společnou cestu, neschopnosti snášet se, vycházet spolu v míru, takže naše existence zůstává tímto osudovým vynálezem zkázy konstantně a možná navždy podmíněna. Velký ve svém komplexním, ani chvilku nenudícím prokreslením titulní osobnosti amerického Prométhea – J. Roberta Oppenheimera – který vskutku stejně jako postava z legendárních bájí otevřel cestu ke skutečnému ohni bohů, který je až dodnes pro mnohé zcela neuchopitelný a neuvěřitelný. A stejně jako byl proklet a uctíván Prometheus, byl proklínán a uctíván i on. Velký svou filmařskou vizí, kdy režisér Christopher Nolan přistoupil k vyprávění jako k mnohovrstevnaté mozaice v prostoru a času, tvořené prolínajícím se vývojem děje, postav, rozvíjejících se motivů a témat, a dokázal vše bravurně ukočírovat k až mrazivému, nezapomenutelnému závěru. Práce s jednotlivými vybranými historickými a zároveň pro všechny účastníky projektu Manhattan přítomnými velkými i menšími okamžiky zde byla opravdu fenomenální a pro diváky extrémně líbivá (pokud zrovna samozřejmě nešlo o ty opravdu tíživé momenty – nicméně i ty byly zpracovány, aby vyvolaly co největší dojem). Nolan měl už z minulosti mnoho zkušeností s vytvářením parádně dramatických a gradovaných montáží a tady to uplatnil naplno, opravdu ve velkém. Díky tomu film působil i přes svou délku svižně, a i přes svou vážnou, historii navěky měnící zápletku velmi chytlavě/atraktivně (jak jsem napsal výše, mrazivé momenty ale měly prostoru dost a neztrácely ani přes tuto určitou videoklipovou zkratkovitost na síle, protože Nolan dobře věděl, kde zpomalit, kde vytvořit delší scénu atd.) a dokázal odvyprávět vše, co odvyprávět chtěl. Měl bych k tomuto přístupu jen jednu výhradu, která mi pár scén trochu kazila, i když zpětně jsem asi pochopil, čeho tím mělo být docíleno. Nolan zde několikrát využíval extrémně hlasitou hudbu k vytváření ohlušujícího dramatu u scén, které by klidně mohly fungovat i bez ní. Možná někdo řekne – to už je skoro takový Nolanův evergreen – tady to nicméně působilo nějak pitoměji (a stále stejně otravně) než dříve. Toť nicméně spíše taková maličkost. Velký svým obsazením a hereckými koncerty jednotlivých matadorů, ať už šlo o jakkoliv velkou, expresivní, malou či intimní roli v jakémkoliv momentu filmu. Jmenovitě zmíním jen hlavní dva. Cilian Murphy si za Oppenheimera bezesporu zaslouží každou cenu, kterou dostane. Jeho výkon byl jeden z těch, které jen tak někdo nezapomene. Řeč těla, chůze, gestikulace a výrazy v tváři, měnící se od optimismu a nadějného zasněného hledění k zítřku a budoucnosti lidstva obdařeného atomem k naprosté únavě, bolesti a ztrhanosti – tady jsem prostě cítil naprosté vnoření se do role. A zástupce politického establishmentu Robert Downey Jr. si taktéž tuto vděčnou velkou roli jasně užíval, nicméně tady musím jít trochu proti konsensu, protože mi nepřišlo, že by hrál nějak lépe nebo nějak jinak, než jsem u něj zvyklý. Nemyslím to rozhodně nijak negativně, jen prostě konstatuji že hrál skvěle, jako obvykle. Velký film, redefinující „malý“, nebo přesněji obvykle komornější žánr biografických snímků (pokud zrovna nejde o životopis nějakého císaře, tyrana, vojevůdce apod.) na celospolečenskou davovou, blockbusterovou událost, kterou musí vidět každý. Aneb síla Nolanova jména a sociálních sítí. Velký film tržbami, které byly v rámci několika subžánrů rekordní a potvrdily tak status události s velkým U. Velký film svou zcela opodstatněnou stopáží, bez níž by nemohla být dostatečně prozkoumána jak historicky monumentální událost vytvoření atomové bomby, tak veškeré dopady tohoto činu na jejího tvůrce. Nebyl by prostor na komplexní sondu do svědomí a duše tohoto člověka v kontextu měnící se politiky, veřejného mínění a osobních vztahů. A nakonec, zcela zaslouženě film s vysokým počtem nominací a ocenění z různorodých zdrojů a předávání cen. Velký film. 9/10 () (menej) (viac)
Galéria (67)
Zaujímavosti (69)
- Černobílé scény jsou z pohledu Lewise Strausse (Robert Downey Jr.), barevné z pohledu Roberta Oppenheimera (Cillian Murphy). (Larry12)
Reklama