Kolaps

Aby to dávalo smysl, musel by tvůrce aspoň v nějaké rozumné míře vystavět logiku konfliktu. Jinak je to v podstatě jen putování party novinářů od přestřelky k přestřelce. Některé válečné scény jsou i zajímavé, bohužel ne dost. Poslední bod je posedlost amerických filmařů dělat z bílých obyvatel mimo velkoměsta agresivní a zaostalé idioty, tohle klišé mě už dost nebaví. Pokud si někdo chce dát válečný film, kde je v hlavní roli novinář, spíš doporučuju sáhnout po starém Salvadoru od Stonea. Pokud spíš apokalyptickou road movie po Americe, pak se přímo nabízí Cesta. Tedy jsem nic objevného nenašel. (01.05.2024)

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)

Občianska vojna v najdemokratickejšom štáte sveta, kolíske všetkých cností - fikcia či vízia? Garland odviedol dobrú prácu, že film stavia politicky neutrálne. Nechce postaviť prívržencov trumpety proti plienkovej trasorítke ani naopak, aj preto spojil Kaliforniu s Texasom. A kvôli tomu sa vo filme nájde každý Američan - z jeho pohľadu by tyranom mohla byť tá druhá strana. Okrem ohlušujúcej streľby smerom ku koncu však film neprináša nejakú úchvatnú, intenzívnu drámu. Zároveň však prináša neustále fotografovanie a to aj za prapodivných až nepochopiteľných situácií. Alex Garland zrejme chcel priniesť filmom nejaké znepokojivé posolstvo, ktoré v spoločnosti cítiť nielen v USA. Z filmu ho však necítiť dostatočne. (16.04.2024)

Pro perfektní fotku nasadit i život. Tohle se mi trefilo přímo do vkusu vším, co to mělo, ale nedrželo to nohu na plynu tak, jak bych chtěl. Road trip po zdevastovaných Spojených Státech s válečnými novináři v ne tak vzdálené budoucnosti s hromadou mrtvých po cestě je látka přímo A24. Tam je známo, že servírují věci bez obalu a domýšlení, stejně je tak tomu tady. Pomalejší tempo, zhruba jasné črty toho kdo nás opustí v dalším městě, kde se objeví psychopat z domobrany, kterýmu je všechno Čínský špatný. Kirsten Dunst ušla od soulože s pavoučím mutantem dlouhej kus cesty a tady už hraje čistě na jistotu, Pablo Escobar taky potěšil. Finále v Bílém domě má hořkosladkou pachuť. Ale to mi nevadí, patří to k řemeslu fotografa a k občanské válce. Padne král, padne vše. 4* a.k.a 85% (28.05.2024)

Chybí vysvětlení. Chybí souvislosti. Syrová road movie s několika pofiderními momenty o rozštěpených Spojených státech pohledem čtveřice novinářů a válečných fotografů, kteří se vydávají na dalekou a nebezpečnou cestu skrz válečnou zónu do Washingtonu. Taková inteligentnější (jinak samozřejmě totálně přitažená za vlasy) Očista, u které působila snaha o sociální podtext a společenskou satiru nesmírně pitomě, ovšem Garlandova vize rozkladu společnosti na tom (za mě) nebyla o mnoho lépe. Respektive s první hodinkou spokojenost. Cynická, vyhořelá a v branži profláknutá Kirsten Dunst, její kolega, adrenalin milující novinář Wagner Moura, zasloužilý žurnalista a mentor Stephen McKinley Henderson a mladé ambiciózní pískle v podání Cailee Spaeny, která zaválela coby Priscilla a brzy si to rozdá s Vetřelcem. Vrstvení různých příhod při putování je fajn, ale je s podivem, že o uplynulých událostech (poměrně ploché) osazenstvo auta nijak nemluví, nijak je neprožívá, nijak je nesdílí a klidně (třeba) vtipkují dál. Působí to cynicky, působí to divně. A celé to vlastně podtrhne dobývání Washingtonu, u kterého o mě coby diváka Alex Garland zase přišel. Ostatně stačí si připomenout jeho předchozí kousky. Nějaký myšlenkový přesah vyznívá polovičatě, dění v Bílém domě za mě bylo chováním postav či jejich proměnlivými reakcemi až možná tupé. Emoce bídné. PS: Psychopat Jesse Plemons v okrajové roli zaválel. (28.04.2024)