Bez svatozáře

Zvlastni, ale zajimave udelanej film z prostredi starnoucich delniku zavirane tovarny... Udelil bych i vyssi hodnoceni (uz jen za to obsazeni by si to zaslouzilo), ale vadila mi podivna muzika a obtizna sledovatelnost. Ale nebal bych se to doporucit, zvidavym divakum... Helge proste tocil takovym sveraznym zpusobem, ktery ne kazdemu sedne, a ktery neni uplne jednoduchy na sledovani. 3+ (08.06.2015)

Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) (31.07.2017)

Jako svůj pátý film natočil Lladiskav Helge tento snímek podle námětu Jana Otčenáška. I když soudruzi řeší problémy výroby, jedná se o příjemný dobový snímek s dobře podchycenou atmosférou. Dobře napsané dialogy dodávají na přirozenosti. I když to není tak úderné jako Helgeho prvotina a hlavně vyvrcholení jeho tvorby Prwvní den mého syna a Stud, je to poctivá filmařina. (02.11.2016)

Mám budovatelské filmy rád a dovedu si v každém najít něco krásně směšného. Tohle bláznění starých dědků co vyráběli NĚCO technologií z doby bronzové mě ale vůbec nenadchlo ani nepobavilo. Do doby než jsem tvrdě usnul si nevzpomínám, že by tam někdo řekl: Dědci, je r. 1963, v USA maj barevnou TV už 20 let. Buď sem komouši budou investovat, nebo prostě musíme jít zákonitě do prdele. (18.07.2023)

Narozdíl od padesátkových agitek skutečně realistické a lidské, příběh však až moc banální, místy nudný a vlekoucí se. Ovšem plně oceňuji výkon Otomara Krejči, který zde ztvárnil živelného a bodrého hromotluka s nevybraným slovníkem. Osobitá “Helgovština” je z filmu patrná, ale tentokrát to mělo k nadšení daleko. (13.10.2023)