Božie deti

Nádherný film. Je úžasné, jak dokáže zapůsobit zápletkou, která se v našem prostředí zdá ze začátku banální. Ale již po pár minutách jsem za jeden pár bot pro dvě děti dýchala, například ve scéně, kdy teniska utíká po vodě, stejně tak jako pokaždé, když si sourozenci musí boty co nejrychleji předat. První setkání s íránským fimem dopadlo na jedničku. (12.12.2009)

Na tomhle filmu je zvláště pozoruhodné, jak je zábavný a napínavý při naprosté absenci záporných hrdinů. Zdrojem napínavosti a neviditelným padouchem je tu snad jen chudoba, ale i ona je dvojznačná... je pro Aliho a jeho blízké příčinou problémů a zároveň tou, která tříbí jejich charaktery k lásce, nezištnosti, k většímu dobru. Snímek má přitom daleko jak ke kýčovitému velebení "ušlechtilé prostoty chudých" tak ke řvavé obžalobě bohatých. Je to laskavé, smutné i vtipné a hlavně velmi lidské. (24.03.2008)

Film pôsobí veľmi autenticky, cestu k deťom si každý rýchlo získa a pekne vidno aj spoločenské rozdiely. Jedna vec mi ale vadila a to bola scéna, kde sa Ali rozplakal asi po tretí krát- keď ho nechceli zaregistrovať na beh. Už mi to nepripadalo úprimné, ale ako nejaké okaté hranie na city (trochu ma to aj prekvapilo, pretože dovtedy som sa pozeral na polodokumentárnu realitu). P.S.: už dávno som nebol taký napätí pri nejakých filmových pretekoch, ako pri Aliho snahe skončiť tretí. 4,5* (21.03.2009)

Krásné, dojemné, jednoduché, silné a neskutočne pôsobivé dielko M.Majidiho. Dokonalá ukážka sily iránskej kinematografie a jej najsilnejšieho subžánru - detského filmu. Film bol prvým iránskym filmom nominovaným na Oscara a myslím si, že by si filmy tejto kinematografie zaslúžili častejšie minimálne nominácie (napr. Time for Drunken Horses alebo Farby Raja). Film som si pozrel už po druhý krát a odrovnal ma úplne rovnako ako 1x (záverečná bežecká scéna to je naprostý vrchol - pri žiadnom filme som tak ´´nebežal´´ s hlavným hrdinom). Silnou stránkou filmu sú aj detskí predstavitelia, ktorý sú nenútene roztomilí a hrajú neskutočne pôsobivo, takže najmä vďaka nim sa film dostane silne pod kožu a režisér Majidi (Farby raja, Baran) tu dosiahol doterajší vrchol svojej tvorby. A ak sa konečne niekedy prinútim urobiť zoznam svojich top filmov, tento film určite nevynechám. (24.03.2005)

Stereotyp. Ali pospíchá ze školy domů půjčit Zahře tenisky. Zahra pospíchá ze školy domů půjčit Alimu tenisky. Ali pospíchá ze školy... A tak se to opakuje stále dokola. A aby to nebylo úplně jednotvárné, máme tu navíc nemocnou maminku, chudého otce a 'teniskovou motivaci'. Ne, nechytlo mě to za srdce. A scéna, ve které si Ali doslova vykňourá účast na závodech, byla vyloženě na facku. *Plesk* (16.12.2007)