Háveď

Kvalitní pavoučí horory za celých více jak sto let kinematografie spočítáme na prstech jedné, s přimhouřením oka na dvou rukách. A jsem rád, že mezi ně nově patří tato francouzská arachno-jízda. Zážitek z ní je ale silně závislý na míře vaší arachnofobie, protože není o líbivých postavách ani hezké přírodě. Odehrává se naopak v paneláku na sociálním francouzském sídlišti a její hrdinové jsou rebelští kšeftaři a výrostci, na kterých přežití vám začne záležet nejdříve v poslední čtvrtině filmu. Onen panelák je ovšem okrouhlá designová pecka se vzorem pavučiny, pavouků je čím dál víc a vypadají jako živí (ve francouzské žánrovce mladých nadšenců!), a nejedna scéna vám intenzitou děsu zadělá na zadržený dech a husí kůži. Čtvrtá hvězda platí pro kino zážitek s dobrým ozvučením. [Sitges FF] (12.10.2023)

Narovinu to byla blbost jak zvon od matky boží s osmi nohama. Osobně jsou mi pavouci u prdele, nemám problém ho zadupnout a stejně tak s ním pokecat nad čerstvou mouchou o životě, ale v hororu (a v podvědomí žen) dokáže tento arachnid způsobit solidní peklo a dá se s tímhle námětem originálně pracovat. Tady se s ním 40% filmu jen pracovalo, zbytek bylo sociální drama (nudné), tma (nudná) a směšná akce. Že v tom baráku (i na policejní stanici očividně) žije samej lobotom co za euro blafne i kliku, nemá cenu ani zmiňovat, na scénáři to nestojí. Ono to ve výsledku stojí na jednom pavoukovi a padá na tisících. Zítra nebudu vědět, že jsem to viděl a pokud kolem toho byl hype, tak mě solidně minul. Abych jen neplival jed, tak efekty byly v pohodě a atmosféru zaplivaného předměstí Paříže vystihli přesně. Připomínalo mi to chvilkama zombie flick La Horde. 3* a.k.a 55% (03.05.2024)

Ale jo. Sice hodně fantastické, jelikož žádný pavouk by ve skutečnosti nedokázal během chvilky zabrat celý panelák, nemluvě o těch rozměrech a množení se v lidech, ale mně to nevadilo, páč jinak by šlo jen o průměrné sociální drama. Samozřejmě srovnání s Arachnofobií se člověk neubrání, já ale v tom více viděl snímek Vetřelci (hlavně tedy facehuggery) zejména pak v garáži. Postavy vesměs nesympatické, což vnímám jako plus, anžto se pak člověk může těšit, až zařvou, místo aby jim držel palce. A není nic divného, že větší nebezpečí než pavouci představují poldové. Snad jen v závěru jsem čekal podobný obraz jako v Království pavouků (1977), jenže to už by těch odkazů bylo asi zbytečně moc. V podstatě nejvíce mi vadil francouzský rap, ale to je můj problém. 4,5* (10.05.2024)

Jediná horší věc, než najít v bytě pavouka, je ztratit v bytě pavouka. Přesně taková událost ve filmu dospěje k zamoření celého činžáku jedovatými pokoutníky (nebo co to bylo) od sklepa až na půdu, kde se stále noví pavouci rozmnožují překvapivou rychlostí a pokaždé jsou výrazně větší než ti předchozí, v čemž snímek v závěru mírně koketuje až se sci-fi. Realistické prostředí sídlištního paneláku a svěží přístup schopného mladého filmaře plného energie je přesně to, co žánr pavoučího hororu potřeboval. Po delším rozjezdu s představováním postav začne být akce pořádně intenzivní a neustále se stupňuje, přičemž zvlášť pro lidi, kteří se pavouků štítí, budou některé scény za hranicí únosnosti. Ošívat se budou každopádně všichni. Nejlepší pavoučí horor od Arachnofobie z roku 1990. (14.10.2023)

Pavoučí béčkový horor v moderním provedení, včetně prezentace multikulturní svoloče, jakou současná Francie nabízí. Po vzoru Smrtonosné pasti (1988) a španělské zombie řezničiny Rec 2 (2009), tu máme jednu velkou uzavřenou budovu a v ní vražedné osminohé nájemníky, kteří chtějí do všech těch lidských zlodějů, násilníků a feťáků naklást svá drahocenná vajíčka. Ani jedna z hlavních postav není sympatická, byť se nás režisér Sébastien Vaniček snaží přesvědčit, že i smažky a notoričtí kleptomani můžou mít rovný charakter. Všudypřítomní „pepíci“ jsou ovšem kouzelně slizcí a člověk se při sledování filmu pořád nervózně rozhlíží po obýváku se srolovaným časákem v ruce. Pavouci lezou z ventilace, odpadu, klimošky, kudrnatého květáku černošské domovnice a dokonce i ze psí zdechliny. Neúnavní tkalci dělají z obří špinavé bytovky jeden velký kokon a divák by si prakticky neměl nač ztěžovat, nebýt kretenismu prakticky všech postav. Fakt, že film míří v poslední třetině k branám čistokrevné sci-fi/fantasy mi nevadí, ale nesčetné logické lapsy dokáží docela otravovat. Vrcholem je asi chování policie, která celý bytový komplex uzavře a potom dělá jednu podivnou botu za druhou. Když šéfovi policie položí jedna z postav několik rozumných otázek, odpoví ji slovy: „Máme své postupy“. Bravo! Tím se vše vysvětlilo. Pro všechny arachnofobiky ovšem půjde o psychickou očistu a běžný divák si zase užije pořádnou porci napětí, jelikož úzké chodby a vynalézavé úhly kameramana Alexandre Jamina, umějí navodit vskutku nepříjemné klaustrofobické pocity. Do toho připočtěme bleskovou rychlost osminohých sprinterů a máme tu horkého kandidáta na samovolné zvyšování krevního tlaku. Slušná zábava na jedno zhlédnutí. (31.05.2024)