Volanie mora

Euthanasii - slovo, které označuje jedno z největších současných témat. Má každý člověk právo na svůj život a v případě, že nemůže vést plnohodnotný život, po svém vlastním rozhodnotu ho ukončit?? Téma, která navždy bude rozdělovat lidi na dvě skupiny, kdy první nikdy nepřesvědčí druhou a naopak. Hlas moře je velmi emotivní filmy, ale natočen tak poutavě, že režisér ani nemusé moc tlačit na pilu, aby jste dojmuli. Javier Bardem předvedl vynikající výkon a dokázal se do role (skvělé masky - zasloužená nominace na Oscara) Ramona Sampedra doslova převtělit. Talentovaný Alejandro Amenábar předvedl zručnou a příjemnou režii, která dává snímku to správné tempo. Konec je hodně emocionální a docela se divím, že mi neukápla slzička, ale i tak určitě zasloužený Oscar. Rozhoduji se mezi 4 a hvězdičkami, zatím dávám čtyři, uvidím jestli o filmu budu přemýšlet i za pár dní, pak popřípadě zvednu na pět..............."V životě je jen jedna horší věc než když vám zemře syn, a to když se chce sám zabít"........ (22.07.2008)

Poetický snímek rozvíjející velmi jímavé existencionální téma o právu jedince nakládat se svým životem dle vlastní svobodné vůle - a nutno podotknout, že opravdu výtečný a patřičně citlivý. Javier Bardem navíc znovu dokazuje, jak velkým hercem vlastně je. Španělská produkce mi začíná více a více imponovat... (22.07.2008)

Tak trošku nechápu, proč na hlavní roli vybrali Bardema, když musí bejt po celou dobu namaskovanej na zestárlýho chlapa! Kdyby vybrali nějakýho staršího herce, bylo by to jednodušší! Nicméně to pouze z hlediska usnadnění, jinak je fakt, že Bardem je ve své roli brilantní! Film je to hodně smutný, hodně komorní a člověk si při něm uvědomí, že na tom opravdu není tak špatně! Chvilkama se to ale trošku vleče a od přítelčinýho popisu jsem čekal nějaký opravdu brutální útok na slzné kanálky, ale až na menší husinu se nic takového nedělo! Přítelkyně opět řvala, já byl mírně smutný. (10.09.2007)

Vysoká úroveň hereckých výkonov (hlavne toho Bardemovho) a citlivosť režijného prístupu k psychológii si možno nezaslúžia toľkú sentimentalitu. Tá totiž filozofický potenciál potápa do sĺz, určených divákom telenoviel. Ale možno to Alejandro Amenábar robí schválne, aby oslovil čo najširšie publikum. V mojich očiach tým však jeho film tak trochu stráca na hodnote a stáva sa skôr ideálnym večerným TV filmom, ako veľkým príbehom na kino plátno. Ale čert to ber - slzil som a pri jednej scéne som onemel - pri scéne lietania. Presne takto vyzerajú moje „lietajúce sny“. Nádhera. (29.12.2004)

Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? (24.07.2008)