Masaryk

Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. (23.03.2017)

How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. (27.04.2017)

Už před premiérou Masaryka se strahly odborné debaty na téma "Jak to bylo doopravdy". Kd)yž pominu jaké brýle Jan Masaryk nosil a kdy je měl na nose, zda kouřil, či nekouřil doutníky, jestli bral kokain, kdy a kolik, jestli si tykal s Benešem ... Ano je výčet skoro připomíná scénku z Monty Pythonů "Co pro nás udělali římané dobrého kromě ...?" Ale když nebudeme tolik bazírovat na detailech a prostě se budeme dívat,vnoříme se do zajímavého příběhu. Ano je to příběh fiktivní a má jméno skutečné postavy, která žila. Nakolik je tvůrcům dovoleno vypůjčit si skutečnou postavu a napsat příběh, který se nestal, ale tak trochu koresponduje s historií? A tady se dívaci začnou dělit. Jedni budou kritizovat, druzí budou nadšení. I já jsem měla nějaké výhrady, ale ty padly, když jsem film viděla podruhé. Nechala jsem se pohltit příběhem a charistatickou postavou skvěle ztvárněnou Karlem Rodenem. Film měl to správné napětí, které dokáže vtáhnout do děje. Zajímavý posun v ději s figurou fiktivního německého psychiatra, který byl pro děj důležitejší než skutečný Beneš. (15. 2. 2019) (15.02.2019)

Ve scénáři jako by se střetávalo akademické drama s halucinogenním bludištěm. Tento potenciálně fascinující střet bohužel není využit, Ševčík se nakonec rozhodl přiklonit čistě k standardnímu pojetí a onen vnitřní rozpor místo aby se stal předností filmu, ho vnitřně rozkládá. Hrdina není lidsky přesvědčivý ani dramaticky uspokojivý a s tím padá i celý jeho příběh. Ten je navíc svými retrospektivami značně nepřehledný a kdo nezná události Mnichova, ten se dost možná ztratí. 55 % 2 a 1/2 (25.12.2016)