Masaryk

Mladého Masaryka filmaři opomíjeli. Režisér Julius Ševčík se to rozhodl změnit a vypíchl jedno stěžejní období v životě syna zakladatele „našeho tatíčka“. Konkrétně léta páně 1937-1939, kdy nejprve přichází o otce a pak se jako velvyslanec ve Velké Británii snaží zabránit Mnichovské dohodě. Aby vše nakonec skončilo jeho emigrací za velkou louži. Atmosféra je i přes několik scén z večírků napjatá a tíživá, podíváme se (významně) i do psychiatrické léčebny, kam se na vlastní žádost dostává. Drtivá většina snímku je v angličtině, což může být pro řadu tuzemských diváků nepříjemné. Spíš to ovšem pomáhá s realitou vyprávění, stejně jako dobová stylizace se vydařila na jedničku. Ostatně veškeré technické položky jsou na tuzemské poměry na vysoké úrovni (střih, zvuk, kamera, výprava). Naopak scénář, který vznikal několik let, není nejpevnější. Takže třeba Českého lva za scénář bych raději viděl v jiných rukách, pár odvážnějších a propracovanějších snímků se daný rok určitě našlo. Žádný však neměl takové herecké eso v rukávu – herecký chameleon Karel Roden je bezchybný, jednou divoce flámuje, jindy se rve o trochu kokainu, pak mezi politiky bojuje o lepší příští. A pokaždé je naprosto přesvědčivý a soustředěný. Všechna čest. (17.08.2017)

S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. (15.04.2017)

To si děláte zadek? Masaryk není zdaleka tak špatný film jako třeba Lída Bárová nebo Ve stínu, ale zároveň to není ani trochu dobrý film, už jen kvůli tomu, že je diváku naprosto všechno, co se tam děje, dokonale ukradené. Není šance dostat se blíž k postavám, protože neexistuje jakýkoli přirozenější vnitřní rytmus scén, vše je nám jen spěšně verbálně oznamováno, nic se nedá prožít / spolužít. A především, dialogy jsou ve většině případů přinejmenším pitomé (ale zároveň ne dost na to, aby se člověk v kině aspoň smál, kromě scény s TGM). Věrohodnost v politické či historické rovině nemůže ani z části nastat, protože státníci se tu mezi sebou baví jako desetiletí kluci, kteří si hrají na válku. Výprava ve výsledku působí vlastně strašně levně, neustále chybí pár komparzistů v pozadí... Jsem vlastně dost překvapený, protože jsem čekal, že to bude dobré aspoň jako průměrný Hřebejk. (05.04.2017)

Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost. (01.05.2017)

Životopisná nuda, u které nechápu, proč to vlastně natočili. Muselo to stát strašný prachy, přitom je na tom paradoxně vidět, jak se šetřilo, kde se dalo (viz např. to natáčení v Rudolfinu - odjakživa jsem alergický na to, když se reálné lokace ve filmu vydávají za nějaké jiné). Skáče se tam neustále v čase a z místa na místo, až je to otravné, na scénu pořád vstupují nové a nové postavy, které často řeší problémy, které jsem vůbec nepochopil, a některé repliky tahají za uši, jak jsou trapné (Masaryk: "Lidi možná neumírali po tisících, ale jejich duše je navždy zničená.") A to, jak ten film volně ohýbá některá fakta nebo jak to tenkrát bylo s tím Českým lvem, je kapitola sama o sobě. Rodenova proměna je zde celkem zajímavá (Kaiserovi jsem naopak na chuť moc nepřišel), ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. (09.03.2019)