Back to Black

Back to Black. Marisa Abela zvládla rolu Amy Winehouse celkom slušne, obdivujem hlavne to, že dokázala zaspievať väčšinu pesničiek sama. Potešilo ma aj obsadenie Lesley Manville. Páčila sa mi hudobná stránka filmu, vychutnávala som si najmä pesničky. Čo sa týka samotného spracovania, budem trošku kritickejšia. Back to Black sa žiaľ nemôže pochváliť nejakou bohatejšou výpravou, chýbali mi napríklad zábery z koncertov. Vcelku sa viac podobá na TV film ako na kino film, ale návštevu kina neľutujem. Vychutnala som si aj film, predovšetkým jeho hudobnú stránku, a tiež to, že som prvýkrát v živote sedela v D-Boxe :). Nedá mi to, aby som neporovnala Back to Black s minuloročným snímkom Sofie Coppola Priscilla, ktorý ma upútal oveľa viac a takisto dokázal zapôsobiť na divákov emotívnejšie. Možno keby aj tento film dostala do rúk Coppola alebo iný režisér či režisérka, vyzeralo by to celé lepšie. Takto je to len priemerný biopic s fajn hudbou, za pozretie stojí, ale nemusí to byť nevyhnutne kino. 65% [Cineplex Mannheim, OV, Deň matiek 12.05.2024]. (16.05.2024)

Amy Winehouse byla a bude největší a nejlepší zpěvačkou 21. století! Za tímhle si stojím. Její kariéru zničily nejméně čtyři věci - alkohol, kokot Blake, drogy a kariéra. Zemřela, když jí bylo 27 let. Svět tehdy přišel o jeden z největších hlasů.Nyní k Back to Black. Pro ty, co viděli úžasný dokument Amy (já jsem jedním z těch, kteří tento film viděli; úplně mě zlomil…), tak je asi tento film ničím nepřekvapí, ale i přesto mě velmi potěšil.Mám radost, že jsem po delší době viděl Eddieho Marsana a Lesley Manville - byli skvělí! Skvělá ale také byla - pro mě neznámá herečka - Marisa Abela, která napodobila Amy úplně bravurně (včetně její nezaměnitelné komunikace). Nutno zmínit i O'Connella, tomu role sedla skvěle. Herecky perfektní.Filmově to bylo také moc povedené. Výborná kamera. Dobře fungující střih (dobrá, závěrečný záběr před titulky - ten s ptáčkem - byl možná trochu matoucí), skvělý make-up a kostýmy. Ano, možná i souhlasím, že výprava nebyla tak monumentální, jak by si někteří představovali (spoustu koncertů), ale proč?! Mně se ta civilnost naopak velmi líbila! Kromě (nepočítám nyní Amyny písně) těchto zmíněných věcí je skvělý i výběr hudby. Závěrečná songa od Nicka Cava byla vskutku nádherná. Ano, asi to není nijak překvapující film o nějaké celebritě. On ani nemá být, ale když jej srovnám s letošním filmem o nejznámějším rastafarianovi na světě, dopadl mnohem lépe! Díky své civilnosti je skvělou sondou do duše křehké a smutné duše úžasné Amy Winehouse. Hlavně je oslavou její skvělé hudby a toho, co tu zanechala. Velké překvapení, protože jsem od filmu nic nečekal! (16.05.2024)

Po Bohemia Rhapsody a jejímu úspěchu se každoročně objeví několik životopisných filmů o nejrůznějších interpretech, ne všechny se úplně podaří. Problém Back to Black je v tom, že to není pro mě tak dávno, kdy šel do kin strhující dokument Amy, který jsem měl v roce 2015 ve své topce. Filmo působí jako televizní zpracování, které jen klouže po povrchu a démonech slavné zpěvačky. Snad žádné téma, kromě vztahu s babičkou se nerozvadí dál. Nedokáže vyvolat žádné emoce, tak jako v Amy a příliš chladně převypraví příběh, ve kterém tvůrci neví, kam dřív skočit. Marisa Abela umí zpívat, ale herecky to z mého pohledu neutáhne a prakticky pěveckých scén, ve kterých vyniká, tak jich je málo nebo nejsou nijak zajímavé. Do kina jsem nešel s velkými očekáváními, ale i přesto jsem čekal víc…..45% (17.05.2024)

Za mňa ďalší skvelý životopisný film o jednej skvelej hudobníčke, ktorej sa život skončil predčasne. Latka je poslednými filmami nastavená veľmi vysoko, či Bohemian Rhapsody, Rocketman či naposledy Bob Marley a jeho One Love, toto je zase iný príbeh. Nie sú tu veľkolepé koncerty a plné publikum, no je to skôr komornejšie predstavenie jej divokého života. Hlas mala famózny a skvele ju zahrala Marisa Abela. V jej živote jej bola najväčšou oporou jej babička, ktorú zahrala Lesley Manville. "We only said goodbye with words I died a hundred time, you go back to her and I go back to black..." (16.05.2024)

Padesát odstínů šedi, ale trochu jinak. Režisérka Sam Taylor-Johnson a scenárista Matt Greenhalgh mohli z osudu Amy Winehouse vytěžit emotivní drama o slávě, závislostech, voyeurismu nebo přehnaných nárocích na to, jak by se slavné ženy měly chovat a vypadat (hlavně spořádaně). Místo toho se rozhodli naprosto tuctovým, šedivým způsobem vyprávět sladkobolnou báchorku o nešťastně zamilované holce, co chtěla být mámou (což je její hlavní touha a nejzranitelnější bod). Samotnému procesu skládání a nahrávání hudby je věnováno minimum prostoru, snaze o pochopení hlubších příčin toho, proč měla Amy predispozice k závislostem jakbysmet (ne, fakt si nemyslím, že to bylo kvůli zlomenému srdci a smrti babičky). Jako kdyby to ani nevzniklo kvůli fanouškům a Amy. Hlavním smyslem díla se zdá být očištění jména dvou mužů, kteří oportunisticky zneužívali zpěvaččiny zranitelnosti a měli podíl na jejím tragickému konci. Zde se - minimálně vůči protagonistce - chovají příkladně, s až přehnanou starostlivostí (pro srovnání si stačí pustit dokument z roku 2015). I když si odmyslíme eticky sporné retušování skutečnosti a svalování viny na oběť a její impulzivní chování, zůstane Back to Black zbytečným, ve všech směrech (bohužel vč. hereckého výkonu Marisy Abely) podprůměrným filmem. Hloubku a opravdovost získává jen jednou, během závěrečných titulků, ke kterým Nick Cave procítěně zpívá svou baladu Song for Amy. 40% (16.05.2024)