Back to Black

kdo by snad čekal vrstevnatý životopis, který se nebude bát kontroverze tak ten bude solidně zklamaný. Back to Black totiž není nic víc než standardní plochý prefabrikát (podobně jako nedávno životopis Boba Marleyho) a pomníček o který by velmi pravděpodobně sama Amy úplně nestála. Už jen to, že je tu její postava zjednodušená do nejzákladnějšího klišé nešťastně zamilované dívky mi přijde dost málo a i když sem s ní neměl dvojdomek tak bych od jejího životopisu čekal víc. Na druhou stranu pokud někdo čeká film jenž je obhajobou a očištěním jejího otce, který je tu vyobrazen jako chápavý a vždy nápomocný, tak ten bude naopak spokojen. Alespoň že ne zrovna známá Marisa Abela tu odvedla dobrý výkon...40% (01.06.2024)

Po Bohemia Rhapsody a jejímu úspěchu se každoročně objeví několik životopisných filmů o nejrůznějších interpretech, ne všechny se úplně podaří. Problém Back to Black je v tom, že to není pro mě tak dávno, kdy šel do kin strhující dokument Amy, který jsem měl v roce 2015 ve své topce. Filmo působí jako televizní zpracování, které jen klouže po povrchu a démonech slavné zpěvačky. Snad žádné téma, kromě vztahu s babičkou se nerozvadí dál. Nedokáže vyvolat žádné emoce, tak jako v Amy a příliš chladně převypraví příběh, ve kterém tvůrci neví, kam dřív skočit. Marisa Abela umí zpívat, ale herecky to z mého pohledu neutáhne a prakticky pěveckých scén, ve kterých vyniká, tak jich je málo nebo nejsou nijak zajímavé. Do kina jsem nešel s velkými očekáváními, ale i přesto jsem čekal víc…..45% (17.05.2024)

Back to Black. Marisa Abela zvládla rolu Amy Winehouse celkom slušne, obdivujem hlavne to, že dokázala zaspievať väčšinu pesničiek sama. Potešilo ma aj obsadenie Lesley Manville. Páčila sa mi hudobná stránka filmu, vychutnávala som si najmä pesničky. Čo sa týka samotného spracovania, budem trošku kritickejšia. Back to Black sa žiaľ nemôže pochváliť nejakou bohatejšou výpravou, chýbali mi napríklad zábery z koncertov. Vcelku sa viac podobá na TV film ako na kino film, ale návštevu kina neľutujem. Vychutnala som si aj film, predovšetkým jeho hudobnú stránku, a tiež to, že som prvýkrát v živote sedela v D-Boxe :). Nedá mi to, aby som neporovnala Back to Black s minuloročným snímkom Sofie Coppola Priscilla, ktorý ma upútal oveľa viac a takisto dokázal zapôsobiť na divákov emotívnejšie. Možno keby aj tento film dostala do rúk Coppola alebo iný režisér či režisérka, vyzeralo by to celé lepšie. Takto je to len priemerný biopic s fajn hudbou, za pozretie stojí, ale nemusí to byť nevyhnutne kino. 65% [Cineplex Mannheim, OV, Deň matiek 12.05.2024]. (16.05.2024)

Padesát odstínů šedi, ale trochu jinak. Režisérka Sam Taylor-Johnson a scenárista Matt Greenhalgh mohli z osudu Amy Winehouse vytěžit emotivní drama o slávě, závislostech, voyeurismu nebo přehnaných nárocích na to, jak by se slavné ženy měly chovat a vypadat (hlavně spořádaně). Místo toho se rozhodli naprosto tuctovým, šedivým způsobem vyprávět sladkobolnou báchorku o nešťastně zamilované holce, co chtěla být mámou (což je její hlavní touha a nejzranitelnější bod). Samotnému procesu skládání a nahrávání hudby je věnováno minimum prostoru, snaze o pochopení hlubších příčin toho, proč měla Amy predispozice k závislostem jakbysmet (ne, fakt si nemyslím, že to bylo kvůli zlomenému srdci a smrti babičky). Jako kdyby to ani nevzniklo kvůli fanouškům a Amy. Hlavním smyslem díla se zdá být očištění jména dvou mužů, kteří oportunisticky zneužívali zpěvaččiny zranitelnosti a měli podíl na jejím tragickému konci. Zde se - minimálně vůči protagonistce - chovají příkladně, s až přehnanou starostlivostí (pro srovnání si stačí pustit dokument z roku 2015). I když si odmyslíme eticky sporné retušování skutečnosti a svalování viny na oběť a její impulzivní chování, zůstane Back to Black zbytečným, ve všech směrech (bohužel vč. hereckého výkonu Marisy Abely) podprůměrným filmem. Hloubku a opravdovost získává jen jednou, během závěrečných titulků, ke kterým Nick Cave procítěně zpívá svou baladu Song for Amy. 40% (16.05.2024)

Nevím, jaká byla Amy doopravdy a jak moc je film založený na pravdě. Na mě každopádně ve filmu působila jako již od puberty těžce labilní alkoholička, která se hroutila a sklouzávala k chlastu pokaždé, když nešly věci podle ní, a nebýt velkého talentu, neštěkne po ní pes. Blake na mě působil jako ten, kdo měl z těch dvou aspoň trochu rozumu a snažil se opakovaně vycouvat ze vztahu, který byl silně toxický, pro dobro obou. Ať to bylo doopravdy jakkoli, film je velmi dobře natočen, písničky od Amy mu hutně pomáhají s atmosférou a plynulým dějem a celé dvě hodiny utečou, jako těch pět minut, kdy by měl divák zapomenout na svý vlastní trable a soustředit se jen na to, co mu Back to Black nabízí. Výborně obsazená ústřední dvojice odvedla skvělé výkony. Marisa určitě neřekla poslední slovo a vyloženě mě těší, kam se Jack od dob Skins v hereckém světě vypracoval. 70% (19.05.2024)