Back to Black

Back to Black. Marisa Abela zvládla rolu Amy Winehouse celkom slušne, obdivujem hlavne to, že dokázala zaspievať väčšinu pesničiek sama. Potešilo ma aj obsadenie Lesley Manville. Páčila sa mi hudobná stránka filmu, vychutnávala som si najmä pesničky. Čo sa týka samotného spracovania, budem trošku kritickejšia. Back to Black sa žiaľ nemôže pochváliť nejakou bohatejšou výpravou, chýbali mi napríklad zábery z koncertov. Vcelku sa viac podobá na TV film ako na kino film, ale návštevu kina neľutujem. Vychutnala som si aj film, predovšetkým jeho hudobnú stránku, a tiež to, že som prvýkrát v živote sedela v D-Boxe :). Nedá mi to, aby som neporovnala Back to Black s minuloročným snímkom Sofie Coppola Priscilla, ktorý ma upútal oveľa viac a takisto dokázal zapôsobiť na divákov emotívnejšie. Možno keby aj tento film dostala do rúk Coppola alebo iný režisér či režisérka, vyzeralo by to celé lepšie. Takto je to len priemerný biopic s fajn hudbou, za pozretie stojí, ale nemusí to byť nevyhnutne kino. 65% [Cineplex Mannheim, OV, Deň matiek 12.05.2024]. (16.05.2024)

kdo by snad čekal vrstevnatý životopis, který se nebude bát kontroverze tak ten bude solidně zklamaný. Back to Black totiž není nic víc než standardní plochý prefabrikát (podobně jako nedávno životopis Boba Marleyho) a pomníček o který by velmi pravděpodobně sama Amy úplně nestála. Už jen to, že je tu její postava zjednodušená do nejzákladnějšího klišé nešťastně zamilované dívky mi přijde dost málo a i když sem s ní neměl dvojdomek tak bych od jejího životopisu čekal víc. Na druhou stranu pokud někdo čeká film jenž je obhajobou a očištěním jejího otce, který je tu vyobrazen jako chápavý a vždy nápomocný, tak ten bude naopak spokojen. Alespoň že ne zrovna známá Marisa Abela tu odvedla dobrý výkon...40% (01.06.2024)

Tatínek na dceři vydělává dál a ani se vůbec nestydí. Je to člověk, který ji kvůli penězům dohnal k smrti a teď o ní nechal natočit film, ve kterém je vykreslený jako světec. To je prostě na poblití a tvůrci by se měli stydět, že takhle její památku pošlapali. Tohle není příběh Amy Winehouse, ale očista jejího otce. (28.05.2024)

Poslední roky jsme se dočkali docela dost životopisných filmů o hudebních umělcích. Začalo to skupinou Queen a Bohemian Rhapsody, pak Rocketman o Eltonu Johnovi, Elvis, Bob Marley a teď o Amy Winehouse. V tomhle filmu najdete přesně to, co byste čekali. Mapuje krásně život této talentované zpěvačky od začátcích v baru až po její závislosti a následnou smrt. O Amy Winehouse jsme měli možnost vidět už dokument z roku 2015, který si dokonce odnesl Oskara. Ten byl více komplexní a Amy ztvárňoval složitěji. Naopak tady je ztvárněna mnohem jednodušeji. Je to dívka, která miluje svou rodinu, má ráda jazz a má krásný hlas a je zamilovaná do angličana Blaka. Díky němu následně vstoupí do těžké závislosti na drogách a do následných depresí. Roli Amy se tentokrát zhostila Marisa Abela. Ta se toho podle mě zhostila docela dobře. Fyzicky jí je dost podobná a charismatem a povahou vcelku taky. Snímek často jde s věcmi na rovinu, narozdíl od Bohemian Rhapsody, kde bylo pár věcí jen naznačeno. Zpěvaččina láska k alkoholu tu je od prvního momentu a sklon k drogám tu k závěru jenom přituhuje. Ve filmu samozřejmě taky zazní ty největší hity a to v podání hlavní herečky. I to zvládla docela dobře a písničky působí realisticky. Bohužel velkým mínusem je, že film ve mě nezanechal absolutně žádné pocity, takže si na něj asi za týden nevzpomenu, narozdíl právě třeba od již zmíněného Bohemian Rhapsody. Proto koho zajímá zpěvaččin život, tak ať se klidně na film podívá, ale ať nečeká nejlepší životopisný film za poslední dobu. 6/10 (29.05.2024)

Jej hlas my vždy znel ako zaškrípnutý vrták v uchu a veru som sa mu snažil vyhýbať. Nikdy som vysoké sympatie necítil, hoci možno tak tri piesne aj uznám. A film mi žiadne extra sympatie nepriniesol, naopak, potvrdil mi len to, že šlo o vulgárne-hysterickú smažku, ktorá si život nevážila - hoci film sa snaží Amy prezentovať pozitívne, ako krehkú dievčinu hľadajúcu lásku - no napriek tomu sa nedokáže vyhnúť aj vzbudeniu nesympatických dojmov. Varovaní mala mnoho, vlastná rodina ju prosila a ona im len povedala "Ja nepotrebujem odvykačku, mojou odvykačkou je hudba" (I don't need a rehab, music is my rehab). A ešte aj pesničku o tom naspievala, čo by poriadny fľusanec do ksichtu tým, ktorým na nej záležalo. Pre slávu, drogy, chlast a neusporiadaný život všetko. No nie na dlho a treba uznať, že úslovie "telo má ísť do hrobu zhumpľované" vzala naozaj vážne, čo tu radšej ani neukázali, ale tak v posledných rokoch to bola len schránka s katastrofickým vzhľadom aj oblečením. Treba uznať, že herecky to bolo dobre zahrané, zaznieva tu ten pravý britský prízvuk a Marisa Abela sa i spievať, teda v mojom ponímaní škrípať, naučila. Má u mňa väčší obdiv než jej predloha, ktorá však ponúka jedno veľké pozitívum - funguje ako neuveriteľne odstrašujúci príklad konzumácie drog. Napriek tomu to však niektorí stále nechápu a drogový biznis tečie ďalej. (01.06.2024)