Šepot srdce

...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. (25.03.2012)

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)

Ghibliové zkrátka umí ty nejkrásnější pohádky na světě, a nepotřebují k tomu ani žádné efekty a kouzla. Naprosto civilní, až banální příběh, k tomu jedna baculatá kočka a úplně to stačí. V zachycení Tokia tu vidím i předobraz Šinkaiových filmů. Jakožto knihomola pobavila diskuse o přechodu z katalogových lístků na čárové kódy a překvapila těsná blízkost kuchyně, pracovního stolu a obří knihovny v domově Šizuku. Takže klidně přivřu oko a dorovnám do čtyř. (23.11.2020)

Srdce šeptající pod stínem jména Ghibli? Jo, to je dobrej důvod se na tenhle film podívat, je to výborná, umírněná něco-jako-romantika (v ryze ´dětském´ podání, neb nedojde ani na jeden polibek, natož něco jiného, takže nic pro zvrhlíky, co je interesují chapadla) a je to vážně hrozně příjemné díky civilnosti a tomu, že přestože jsou obě hlavní postavy tak trochu předstádiem podivných jedinců (výroba houslí, básničky, mnoho a mnoho scén v knihovně), nejsou to ani karikatury, ani se zbytečně nehledá dramatika v odstrkování spolužáky a odsouváním na kraj kolektivu. Co mi vlastně vadilo nejvíc byla přemrštěná, skoro dvouhodinová délka, kde poslední čtvrtina dost ztrácela dech a to navzdory tomu, že jako jediná obsahovalo něco fantaskního (kokrétně snění s jednou kočičáčí figurkou). Jestli někdy někdo stvořil film, který by se dal popsat jako " Příjemný a milý " tak je to tuten. V tomto filmu vystupuje kocour s monstrózním charismatem, kam se hrabe maumňaur slečny Kiki (23.05.2015)

Mijazakiho Ghibli v najčistejšej, esenciálnej forme, aj bez samotného Mijazakiho v režisérskom kresle. Nádherne namaľovaný svet, do ktorého divák túži vstúpiť a byť aspoň na chvíľu jeho súčasťou, objavovať jeho čarokrásne zákutia. Úplne živé postavy, tak sympatické, že divák by ich najradšej chcel stretnúť osobne. Nádherná hudba, ktorá snáď ani nemohla byť vhodnejšie zvolená. Krásny príbeh o prvej láske a o hľadaní vlastnej cesty, cesty za svojim životným snom. Príbeh tak reálny, plný maličkostí každodenného života a pritom stále tak rozprávkovo čarovný. Hlboko ľudský humor, pri ktorom som sa smial a plakal súčasne. Režisér Jošifumi Kondó tu prejavil vo svojej prvotine obrovský talent, ktorý ale žiaľ nemohol ďalej zúročovať, keďže onedlho na to predčasne umrel. Hoci má "Šepot srdca" ghibliovské srdce, navonok sa štýlovo odlišuje od drvivej väčšiny Mijazakiho filmov, a to najmä tým, že absentujú fantazijné prvky. (16.08.2021)