Videodrome

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)

Na tenhle bizár je jakýkoliv můj komentář krátký, takže se tu nebudu ztrapňovat nějakými rádoby zasvěcenými rozbory díla, Videodrome je fakt divočina. Na psychedelické úchylárničky a nechuťárničky se každopádně dycinky rád podívám. Cronenberg se mimochodem docela dobře trefil v předpovědi vytváření virtuální reality všemožnými masmédii, i když ta naše současná virtuální realita je přece jen poněkud normálnější. Trefný byl i jeho postřeh, že "Severní Amerika je pořád měkčí a zbytek světa začíná být tvrdý... Vstupujeme do divošské éry... Budeme muset být přímočaří a silní, máme-li přežít..." No, jestli to takhle viděl už v roce 1983, tak by mě zajímalo, co říká dnešní situaci. Navíc Amerika je tvrdá pořád dost, i Rusko, zato změkčilá Evropa je bohužel na odpis... Kromě výborného Woodse jsem strašně moc rád viděl v pořádné herecké akci i Debbie Harry, jednu z mých zpěvaček nejoblíbenějších. A celý konec jsem si stále pobrukoval její "Oooh warm and soft, in the flash...". (22.04.2017)

Tak sláva, moje první setkání s tvorbou kanadského režiséra Davida Cronenberga je za mnou! No obávám se, že na dlouhou dobu nejspíš pro mě zůstane i tím posledním, minimálně v režisérově typickém hororovém žánru. Nepotkali jsme se... Z Videodromu dýchá typická atmosféra osmdesátkové popkultury, jejíž styl mi nikdy příliš neseděl, v rámci kombinace sci-fi a hororu už teprve ne. Nicméně se stylem samotného pana režiséra a jeho zálibou v nechutně bizarních scénách s lidským tělem jsem se minul ještě více, tahle šaráda videokazet v břiše, nadrženého telkáče s pusou a dalších obskurností mi vážně nevoněla. Zatímco v první polovině mě ale tento film z větší části dost bavil, vnímal jsem v něm originální děj i vesměs funkční myšlenku se zdviženým prstem nad přehršlí násilí v televizi a médiích (což napomáhá tomu, že filmu dávám lepší 2 hvězdičky), postupně se z toho vyrojila na můj vkus taková přeplácaná, stále více se rozpadající bizarnost pro bizarnost, nechutnost pro nechutnost s přehlídkou haluciogénních scén, u níž jsem nakonec ocenil nejvíc to, že již skončila. [50%] (19.01.2022)

„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Ďábelské. Cronenberg v tomto svém mediálním body hororu roubujícím jeho oblíbená témata tělesné a duševní transformace/deformace a manipulace na městské legendy (televizní vysílání způsobující mozkové nádory, mozkovymývačná televize ovládaná americkými pravičáky, snuff filmy) předjímá život ve virtuálním světě - na internetu, který je u něj reálnější než život skutečný a to tak, že smrtelně. "Má to něco, co ty nemáš. Má to svou filozofii. A proto je to tak nebezpečné." (16.03.2008)

Ředitel malé televizní stanice, Max Renn, hledá pro své vysílání pořad, který by dokázal rozmazlené diváky uchvátit něčím neobyčejným, něčím, co doposud neměli možnost vidět, až jednoho dne narazí na nahrávku z Pittsburghu, nazvanou Videodrome. Postupem času, se začíná měnit Maxova mysl a on sám jen stěží chápe, co je iluze a co realita. Výborný James Woods, solidní soundtrack Howarda Shorea a několik typických Cronenbergových trikových sekvencí, při kterých se divákům zvedá žaludek (krásné osmdesátkové triky alá Moucha, Věc atd.). Videodrome se kdysi zařadil mezi filmy, které byly sice v době uvedení kasovním propadákem, ale postupem let se jejich nadčasovost naplno ukázala a snímek má i dnes co říci a má své jasné kvality. Dokázal například předpovědět velký zásah médií do lidských životů, akční scény z pohledu střelce (tzv. Doomovky) či placená porno videa. Pro fanoušky sci-fi povinná podívaná. (26.09.2011)