O dve slabiky pozadu

Sakra, kdy jsem naposledy viděl nějaký slovenský nehorrorový film? Takoví trochu slovenští Samotáři se zaměřením na hlavní hrdinku. Šulajová je hrozně sympatická a přirozená. Kladem filmu je, že dokáže úplně hodit do té doby, v níž se odehrává. I to hraní si s obrazem, vyprávěním a několikerým promlouváním k divákovi je příjemné. Erszébet je skvělá. 3.5* (28.01.2018)

Humor bez vtipu, po zdramatizovaní ani stopy. Zuzana Šulajová, hudba a pohodový feeling filmu sú OK. Ale k čomu to, keď je to tak neškodné a o ničom ako život mladého človeka na Slovensku? Filmy mam rád pre veci, z ktorých v tomto takmer nič nie je. Ak som dal zmysluplnejším Krutým radostiam 3*, tu nemôžem ísť nad 2*. (08.01.2005)

Príjemný film, ktorý ma nenadchol ani nesklamal. Miestami som mala pocit, že čítam niečí denníček. "...a potom som bežala do školy..." Celkový dojem bol ale príjemný, pohodový a oželela som aj absentujúcu výpovednú hodnotu. Pravdepodobne preto vznikol priestor pre netradičný záver. Hneď po zhliadnutí som bola rozhodnutá pre štyri hviezdičky, ale snaha o objektivitu ma brzdí. Tri + odporučenie pre slovenského diváka, ktorému vzniká pri súčastnej "tvorbe" zlomkový priestor na prejav patriotizmu :o) (21.08.2005)

Film je o mladé ženě. Ta žena neví co chce a nedá pokoj dokud to nedostane. A jelikož jde z náruče do náruče, nemá čas dospět, natož něco vymyslet a něco se svým životem udělat. Potýká se s prázdnotou, obletována muži zjišťuje, že jí vlastně nic nebaví. Není jednoduchý být krasavice...hahaha! Scénář je neskutečně plochý a naivní asi tak na úrovni Bestiáře nebo podobných hitů. Záchranou (v mém případě) je Zuzana Šulajová, sluší jí to, je radost se na ní dívat. No a komu se ta holka líbí, dá body navíc. Jinak ovšem průměr. 60 (75%) (23.10.2012)

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)