Alexander Šurkala

Šeptej (1996)

• Režisér David Ondříček v čase premiéry otiskl v měsíčníku Cinema své poznámky. Několik výňatků:
  - Nápad na Šeptej jsem dostal někdy roku 1993 v autě, když jsem poslochal stejnojmennou písničku brněnské skupiny Bratrstvo, která s tím filmem ale nakonec nemá vůbec nic společného.
  - Příběh o holce, která přijde z malého světa do většího, se zalíbil dramaturgyni Ostravské televize, nakonec to ale všechno ztroskotalo na tom, že to bylo o Praze.
  - Víceméně náhodou jsem se dostal ke scenáristovi Janu Novákovi, abych mu v Chicagu hlídal kočku, zatímco on bude dva měsíce v Mexiku. On nesnáší stylizace a řekl mi, že ten můj scénář je vlastně blbost. Kromě učení angličtiny jsem si tam čichnul na Columbia University College ke studentské filmařině a zase jsem dostal do filmu obrovskou chuť. Novák mi po návratu z Mexika řekl, že ten scénář není zase až taková blbost, ale že to chce spoustu práce.
  - Prvního půl milionu na film jsem sehnal od multimilionáře, který se po Akumulátorovi 1, kam dal deset milionů, zařekl, že už nikdy nevrazí do českého filmu ani korunu. Ale teprve díky producentovi Petrovi Oukropcovi se začalo schylovat k natáčení.
  - Natáčení začalo hodně divoce. Byl jsem nervózní, na všechny řval, všechni mě nesnášeli. Kameraman Ondřej Kubíček, původně tátův ostřič, úvod absolutně nezvládl. V jednu hodinu v noci se v kině U hradeb sešlo koncilium, kde jsme řešili, co dál. Rozhodli jsme se změnit kameramana. Volali jsme Šurkalovi, ten ráno přijel na plac, četl si scénář a když byl v polovině, říkáme mu, že musíme začít. Řekl 'fajn' a šel nasvěcovat. Podezírám ho, že ten scénář nikdy nedočetl.
  - Tátova první věta, když film uviděl, byla ryze otcovská: "Kde si přišel k tý homosexualitě?" A potom řekl: "Už se těším na premiéru."
  - Že se film dokončí, jsem začal věřit, až když jsme ho dostříhali. (NIRO)