Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy

Velice dlouho se o žádném českém (nevím, jak je to se slovenským filmem) filmu nedalo říci : "Páni, tenhle film, to je fakt něco !" A o to víc jsem ráda, že to lze prohlásit o novém česko-slovenském filmu Martina Šulíka. Protože ten je tak trefný, až to bere dech. Skvěle se v něm mísí tragika i komičnost jednotlivých postav, které jsou jedna jako druhá bezchybně zahrány. Hudbě rovněž není co vytknout. Jen jednoho je škoda, když jsem vycházela z kina, byla jsem jediný člověk pod 25. Takový film by přitom mohl oslovit i publikum s rodným listem mladšího data. (07.05.2005)

Určitě jeden z nejlepších českých (či československých) porevolučních filmů - funguje řemeslně, vypadá skvěle, ostravština je o světelné roky autentičtější než strašlivá pražská lašština v Želarech, dialogy živé a vtipné, herci výborní a sympatičtí (až na Martinka), scénář nezhovadilý, režie sebevědomá. Pro Ostraváka učiněný požitek, pro ostatní skvělý film. (19.11.2005)

Síce rovnako o ničom ako väčšina súčasnej československej tvorby, no aspoň prekvapivo príjemné, svieže, s kúskom vážnej drámy, skvelého humoru i dynamickej akcie. Veľmi dobrý scenár, réžia, obsadenie i samotní herci (s výnimkou Ivana Martinku, ktorý je zmätenejší než jeho komplikovaná postava). (21.04.2005)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Jeden z nejlepších česko- slovenských filmů poslední dekády. Prim hraje skvěle vykreslené prostředí na "ostravsku" plné deprese, beznaděje...a to díky skvělé kameře. Je to taková sonda do duší několika obyčejných lidí. A věříte jim všechno, převážně díky dobře napsaným postavám a uvěřitelným dialogům (ano je tu taky prostor pro humor, několik nezapomenutelných hlášek). Ale největší podíl mají skvělí herci. Nejlépe je na tom můj oblíbený Oldřich Navrátil, který je charizmatický snad v každém projektu, kde hraje. Velice je na tom přesný Igor Bareš, za zmínku stojí Petra Špalková a Anna Šišková. Více takových příjemných překvapení... (05.08.2008)