Posledná pevnosť

Film, který bych asi v životě neviděl, nemít ho v zadání marketingového VŠ kurzu. A navzdory zde slabému procentu se mi líbil. Je mi totiž jedno jak béčkovitě, nedomyšleně a nerealisticky působil závěr, prostě to sunu na vedlejší kolej. Stejně jsem se nechal unést na vlně atraktivního tématu leadershipu, hrdosti a tyranie v ještě poutavějším prostředí vojenské věznice. Má to Redfordovo charisma, zajímavý vývoj v postavě Marka Ruffala, napínavý a hrdinný klimax. Prostě další taková lehce naivní američanská podíváná o zacházení s armádičkou a správných chlapáckých hodnotách - count me in. Fajn domácí úkol. (20.04.2013)

Má soukromá vojenská/vězeňská guilty pleasure. Robert Redford v hyperpatetickém dramatu o lidské a vojenské cti za zdmi věznice. Óda na padlé anděly ve stínu hvězd a pruhů. Netuším, z jakého důvodu na tento film dostanu jednou za čas neskutečnou chuť a nechám se unášet na vlnách dobývání Poslední pevnosti. (22.03.2006)

Výborné prostredie filmu, výborný herci (obzvlášť Redford a Ruffalo), dobrý príbeh a hudba Jerryho Goldsmitha. No problém mám len v jednom. Réžia mi prišla strašne nevýrazná a prvá hodina sa dosť vliekla, druha už bola lepšia, ale chýbajú tomu strhujúcejšie momenty. Obľúbený soundtrack: Flag. 65% - 3* (10.03.2019)

Někteří muži se nenarodili proto, aby si hráli se svými dětmi ... a s vnoučaty. Neboť jsou předurčeni k věčnému zápasu - je to jejich úděl. Čert vem do očí bijící americký patriotismus, žánrová klišé i trochu prostoduchý černobílý scénář, který ve slabých chvilkách bez povšimnutí míjí logiku a všechny vězně staví do úlohy kladných hrdinů. V podání Roberta Redforda jsou veškeré nastíněné atributy nejen snesitelné, ale dá se jim alespoň trochu věřit ... za jejich ideu se dokonce dá i bojovat ... 3,5* (11.02.2013)

Repríza snímku mě po té opravdu dlouhé době příliš nepotěšila. Mám rád Roberta Redforda, takže mě netěší ubírat hvězdičku filmu, v němž účinkuje, ale nemohl jsem jinak. Narazil jsem totiž na vážný problém. Uvědomil jsem si, že je tento typ amerických vězeňských dramat natáčen podle jednoho mustru: hlavní hrdina je buď nespravedlivě nebo příliš přísně odsouzen; věznici řídí zakomplexovaný zmetek se sadistickými sklony; mladší spoluvězeň, který k hlavnímu hrdinovi s úctou vzhlíží jako ke svému vzoru, hyne na příkaz zakomplexovaného zmetka se sadistickými sklony; spravedlnost nakonec vítězí. S nechutí mi dnes došlo, že se tato záležitost od výše popsaného vzoru odlišovala jen tím, že šlo o věznici vojenskou, ale jinak zůstal postup zachován. A ani tato jediná odlišnost nakonec nebyla ku prospěchu věci, protože se kvůli ní dostalo nejen na očekávaný patos, ale i na nefalšovaný americký patriotismus, který se mi (velmi slušně řečeno) zajídá. Což je za těchto okolností vtipný výraz, protože kdybych to podal méně slušně, stáli bychom u přesně opačného konce trávící soustavy. Robert Redford zachránil filmu třetí hvězdičku, bez něj bych šel jen na dvě. / Poučení: Řídíš-li v boji jakýkoli létající prostředek, taranuj jako Sultan Amet-chan. Ale nezapomínej na hadovité přiblížení k cíli. 3*- (26.07.2022)