Réžia:
Jiří VanýsekKamera:
Jakub NosekHudba:
Jiří BulisHrajú:
Oldřich Navrátil, Ivona Krajčovičová, Ján Kramár, Ilja Racek, Ján Sedal, Steva Maršálek, Jan Vlasák, Monika Maláčová, Hana Zaoralová, Žofia MartišováObsahy(1)
Mladý lesní inženýr Jan (Oldřich Navrátil) žije na samotě v hájence. Nespokojenost s osobním životem i pracovní problémy řeší pitím. Postupně přestává komunikovat, propadá apatii a lhostejnosti. Jeho závislost na alkoholu se prohlubuje. K odchodu na dobrovolnou odvykací terapii ho přinutí až nenadálý příchod mladé dívky Marty (Yvona Krajčovičová). Když se po čase domnívá, že má vše pod kontrolou, léčbu o své vůli přeruší. Bez pití ale nevydrží dlouho. V deliriu si podřeže žíly a je umístěn na psychiatrii. A je to znovu Marta, která mu dává důvěru a naději. Láska, kterou k Martě cítí, je pro něj velkou motivací. Bude jeho odhodlání a vůle stačit na zvládnutí své závislosti? (Česká televize)
(viac)Recenzie (32)
Tohle drama člověku v mladém věku dochází jen pomalu, dny kdy prostě "žijete" se táhnou a Vy čekáte, že se něco změní a někdo přijde a z toho šedého světa Vás vezme pryč, ale tak to není...nikdo nepřichází a tak občas sáhnete po lahvi, pak častěji a pak už pořád. Osamělá hájovna, ale může to stejně tak být byt v paneláku nebo vila na Ořechovce. Výborný Oldřich Navrátil a jeho boj s něčím nad čím se nevyhrává příliš často. ()
Teprve když jsem si asi před rokem pořídil funkční nahrávadlo na TV, objevil jsem, jaké perly vyrobené v brněnském studiu ČT v 80. a 90. letech tam běží. Je evidentní, že sdílejí civilní a důstojný styl, určitý okruh vynikajících známých, ale ne profláklých herců, poetiku. Pro mě je tenhle proud brněnských inscenací asi nejsilnějším kulturním fenoménem mého posledního roku. Zde mě zaujala hlavně paní Krajčovičová: evidentně v letech 84 - 85 hrála - právem - všechny civilní famme fatale českých filmů... ()
Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * ()
Olda Navrátil, takový téměř můj soused hraje výborné zejména lidi s dobrým srdcem( My vás vy komunisti stejně jednou pověsíme-Vracenky) a zpackaným životem. Nejinak je tomu zde. Už na jeho léčení je totiž poznat, že až tak moc se odnaučit chlastat nechce. Vůbec se mu nedivím, já bydlet na hájence piju i okenu! ()
Filmy o závislácích nemám rád, protože nevím, proč by se v tom měli mít možnost prostřednictvím umění hrazeného z peněz daňových poplatníků ještě rochňat. Navrátil to ale hraje dobře, je prototypem nevkusného slabocha. Naštěstí je tu Ivona, taková ta femme fatale českého filmu té doby. Její kouzlo je opravdu těžko odolatelné. ()
Reklama