Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Luboš FišerHrajú:
Ilona Svobodová, Josef Vinklář, Karel Heřmánek, Ferdinand Krůta, Miriam Kantorková, Jan Hrušínský, Renáta Doleželová, Josef Žluťák Hrubý, Miluše Zoubková (viac)Obsahy(1)
Ani dcera nedokáže přemluvit Josefa Vinkláře, aby se zbavil své alkoholové vášně. Komorní psychologické drama o mladičké dívce, která se rozhodne vyhledat svého otce, jehož jméno i adresu zná jen ze zasílaných alimentů. Po rozpačitém shledání záhy pochopí, že otec, pracující na geologickém průzkumu, je těžký alkoholik, reagující tak na svůj zbabraný život. Stroze vyprávěný, komorně pojatý a černobíle natočený příběh se odehrává uprostřed zasněžených pustin a spoléhá na vynikající, oduševnělé herecké výkony. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Jednoduchý, ale díky výborným hercům přece jenom výjimečný příběh. Černobílá kamera, zasněžená krajina, neustále kvílející vítr a Vláčilova úsporná režie dělají své, úplně mi neseděl snad jen začátek s (říkám to nerad, ale je to tak) Fišerovou hudbou, která by se hodila spíše do nějakých Bakalářů (a platí to i pro celou scénu narozeninové oslavy). ()
Alkohol, stejně jako hadí jed, může pomáhat i zabíjet... Smutek v očích pana Vinkláře je demolující, vnitřní bolest viditelná a přesto, že bych měla sto chutí mu sama sklenku nalít, nenalila bych.. Život mu totiž nabídl druhou šanci v podobě setkání s dcerou.. A ač se vůbec neznají, z dívky celkem přirozeně sálá mládí, energie, radost a hlavně touha – mít otce, být s ním, vytvořit po smrti matky alespoň částečnou rodinu.. Tomu já říkám důvod žít.. Je to obrovská příležitost k rekapitulaci dosavadního způsobu života a nejvyšší čas na změnu... Jedná se v podstatě o malý film (čtyři herci, jeden pes a zasněžená maringotka), ovšem pojímá vše podstatné pro lidské bytí.. Bravurní herectví dodává snímku věrohodnost a podmanivá hudba dokresluje pochmurnou atmosféru.. ()
Jeden z menej známych filmov F. Vláčila, ktorý vsadil v prvom rade na herectvo J. Vinkláře a urobil dobre. Ten dokáže kvalitne hrať nielen očami, ale i svojím hlasom. Čiernobiela farba je zvolená zámerne, rok výroby 1981 hovorí sám za seba. Komornejší príbeh o alkoholikovi si po väčšinu času vystačí s dvojicou Vinklář, Svobodová a jednou maringotkou. 80%. ()
Zo začiatku to vyzerá, že sa bude riešiť vzťah mladých ľudí v rámci rodiny a nakoniec ide o vzťah otca a dcéry. Alkohol nepatrí ani do takéhoto vzťahu a do mužskej alkoholovej partie zase nepatrí žena, to naozaj nerobí dobre, a nesmie to byť ani dcéra. Alkoholizmus je závislosť ťažká a notorik to nezvládne ani s pomocou ani s dobrým dôvodom. Film sa príbehovo veľmi nepohne, ale prežívanie emócií postáv je intenzívne aj zásluhou výborných výkonov. –––– Tak já mám dceru. To snad není ani možný. To čumíš, co? –––– Věříš, že takový holce já bych dokázal být věrnej? Fakt. Úplně věrnej. –––– Ale člověk potřebuje nějaký štěstí. Aspoň malý. ()
Dnes neprávem polozapomenutý film Františka Vláčila reflektující to, co hodně trápilo i jeho samotného - démon alkoholu, proklínaný (Zolův) Zabiják. Tenhle snímek je ale v kontextu Vláčilovy filmografie dosti odlišný, a možná právě z důvodu oné palčivé niternosti. Pryč je typický vláčilovský rukopis, zmizela příznačná poetizace a epická rozkošatěnost, zbyl jen stroze vyprávěný bazální příběh a komorní atmosféra. A velmi, velmi depresivní ladění celého bezútěšného vyprávění... Plus u Vláčila samozřejmé mimořádné herecké výkony všech hlavních představitelů... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Zjasnělá noc, Hodina klavíru, Dobří holubi se vracejí ()
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Miroslav Jirsa
Zaujímavosti (8)
- Debut herečky Ilony Svobodové. (M.B)
- Točilo se na těchto místech: Nová Ves pod Pleší, Praha-Slivenec, Praha-Lochkov, Ledčice, Velká Lečice, Bojanovice-Malá Lečice a Ořech. (sator)
- Při natáčení byl poprvé v českém filmu použit pro ruční kameru systém steadicam (kamera připevněná na těle kameramana). (sator)
Reklama