Rozpoltený

Muž unese před obchodním domem auto s třemi dívkami. Postupně poznáváme jeho alternativní osobnosti, které se proplétají a snaží se mezi sebou fungovat, dívky se bojí a nevědí, co přijde, divák je v očekávání a dobrá psycholožka (ne)rozpozná problém. V první polovině filmu nejde o horor, jako spíše o dobře vystavěné drama s problematičtějšími místy (chvíle pro smích diváka filmu dvakrát nepomáhají). Druhá polovina je však výrazne lepší a jde k výbornému konci, který se mi osobně velice líbí a film v mnohém zachraňuje. MNS zanechal svojí snahu vše v závěru otočit a tentokrát film spěje ke konci smysluplnému, který je divákovi většinu filmu příjemně odkrýván. Hlavně se mi líbí závěrečná pointa a (spoiler) trochu scifi koncept evoluce skrze (z našeho pohledu) psychický problém. Pomrkávání v bistru v závěru beru jen jako snahu připomenout, že ambice tvůrce jsou možná větší, než by se slušelo a vytváření Nightuniversa je vysoce neaktuální. Přesto film, který stojí za to vidět. PS: jako netradiční společenská kritika a oslava utrpení (které posiluje?) dobrý, ne? Viz příběh dívky, postoj vůči nemoci, atd.:) (20.01.2017)

M. NIGHT SHYAMALAN, SPLIT (2016) ________ I. ___ Nevím, kam Shyamalanovu tvorbu vlastně zařadit. Teda nevěděl jsem, dokud jsem neviděl Split. Musím předeslat, žé moje omezené vědomosti o tom, co je to rozdvojená osobnost, se zužovaly na představu, že 'někdo má v sobě ještě někoho jinýho’, přičemž slůvko ‘ještě’ výmluvně napovídá, že dva je až, až - živá vzpomínka na Exorcistu se tuhle domněnku zdála spolehlivě potvrzovat. Vím pouze z doslechu, že se experti snad dosud hádají, jestli si pacienti nevymýšlejí, když se jim snaží namluvit, že mají v těle zabydlených osobností dokonce víc. Že by číslovka mohla začínat závratnou ‘dvacítkou’ jsem z filmového plátna ten večer slyšel vůbec poprvé. Ocitl jsem se tedy v autu, rozuměj v roli bezbranného diváka, který si nemohl, tak jako Vy zasvěcenější, včas oddechnout, že dle mých zaručených informací DID takhle rozhodně nevypadá a nefunguje, a nemohl jsem tedy úlevně a z odstupu sledovat, jak se v tom chudák rejža plácá. Vlastně ani nevím, jak ty dvě hodiny, co jsem z plátna nespustil oči, uběhly... Co je na tom filmu, alespoň pro mě, opravdu zajímavý, mi ale nedošlo dřív než na druhý den ráno. Už se k tomu dostanu, ale to Vám budu muset nejdřív převyprávět, co se mi stalo před pár lety... ________ Němý údiv způsobil, že jsem ucukl o něco později, než bylo záhodno. Na zápěstí pravé ruky mi zbyla půlkruhová rýha rudé barvy a tvaru hrany rozžhavené plotny, dost to bolelo. To byste nevěřili, jak často máte během dne takové zápěstí, píšete-li pravou jako já, přímo před očima. Bylo to úplně jak z filmu Mikrokosmos. Zacelovalo se to hodinu po hodině, fakt nekecám, nemluvě o tom, jak se to pokaždý změnilo, když na to pad' můj zrak po probuzení. Bezděčně mě napadlo, že něco ve mně, nějaká síla, sama o sobě, zatraceně chce žít! A maká na tom, aniž by mě nechala jí do toho kecat, vážně intenzivně. Ten kontrast byl o to větší, že jsem v tý době měl nějaký chmury na duši, vlastně to bylo celkem zlý. Jenže čím dýl jsem na tu hojící se ruku nevěřícně zíral, tím byl ten můj smutek menší, a ještě menší. Někdy na tu sílu myslím i dnes. A pokaždý je to, jak když dostanu facku: Co seš shrbenej? ______ Pro mě je tahle síla, o jejíchž skutečných schopnostech podle všeho víme houbelec, skutečná, ať už to znamená cokoli. Vemte si, jak neskutečnou vynalézavost a úsilí prokázala, když šlo o banalitu, lehce spálený zápěstí někoho, co o pomoc ani moc nestál. Co je tahle síla asi schopná podniknout ve chvíli, kdy ‘má pocit’, že se v bezprostředním ohrožení ocitá duše bezbrannýho dítěte, že prochází něčím, co nemůže snýst, co asi udělá, když se celá vrhne do jejího zacelení? Nepochybuju, že si najde svoji cestu, a že není nijak divu, že tý cestě moc nerozumíme. A nějak mi nepřipadá nemožný ani to, že se jí podaří stvořit takový “osobnostní konstelace”, že si je ani nedokážeme představit. Shyamalan se o tomhle pokusil natočt film, což mu slouží ke cti… II. ___ (pokračování přííště…) (21.01.2017)

Stále jsem někde mezi 3* a 4*, ale s odstupem pár dní tu čtvrtou přidávám. Rozpolcený je především velká herecká show Jamese McAvoye, který je zde prostě neskutečný. Troufám si říct, že tohle je jeden z těch výkonů, které na plátně vidíme pouze párkrát za několik let (strašná škoda, že Akademie se podobným žánrům zcela vyhýbá). První polovina je výborná, Shyamalan řemeslo stále skvěle ovládá, perfektně buduje napětí a tajemno. Výborně pracuje s kamerou i s minimalistickou hudbou. S druhou polovinou už jsem měla lehce problém především kvůli těm občasných béčkovým momentům, pravda ale je, že díky dobré režii a výbornému herci jsem dokázala přimhouřit oči a film si stále užívala. Rozpolceného určitě doporučuji. Čtvrtá hvězda je za Jamese a taky za to OBROVSKÉ překvapení v posledních sekundách, které mi vyrazilo dech. (22.01.2017)

Nepamatuji si, že bych ještě tři dny po návstěvě kina měl film pořád v hlavě. Tenhle film je něco, co jen tak neuvidíte. Žádné zdlouhavé oťukávání, hned od prvních minut se film rozjede a tempo graduje po celou dobu. Závěrečnou půl hodinu jsem se skutečně bál (a to u filmů typu Kruh, V zajetí démobů spíše usínám) a vnímal jsem jen film a tlukot mého srdce. Film je kombinace dokonalého řemesla a zároveň něčeho totálně zvráceného. James McAvoy hraje jako bůh a bezpochyby sem pasuje. Po filmu jsem si říkal, že tohle už bylo přeci jen trochu moc ale zkrátka, film má kvalitu a až na pár chybiček, nemůžu jinak. 90% (28.01.2017)

Chápu, že Shyamalanova špatnost už dosáhla zenu a nyní je v něm opět potřeba hledat hloubku, vyšší propracovanost a nějakou filmařskou pravdu, kterou ve všech těch splaškách nalezl. Ale já vidím pořád jen příšerné vedení herců, nadutý a přitom hloupý scénář a úlisnou režii. A na konci jeho filmů se pořád směju. (25.03.2017)