Smrť čaká všade

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

„Poraďte mi. Ako najlepšie zneškodniť bombu?“ – „Prežiť.“ Pridlhé, málo úderné, úvod dobrý, záver dobrý, no medzi tým hodina a pol prašnej nudy. Bigelowová neponúka komplikovanosti, veď dve (najdôležitejšie) veci povie na samom začiatku: názvom (v tomto prostredí naozaj smrť čaká všade) a citátom (vojna je droga). Tým šikovne, výstižne a uveriteľne „ospravedlňuje“ ústredného hrdinu (zároveň tým ale nenecháva priestor pre divákove názory). Jeremy Renner je jeden z mála ľudí, ktorí to zvládli ľavou zadnou bez zbytočných rečí a okolkov a film sebavedomo svojou nehviezdne obyčajnou žiarou ťahá k záverečným titulkom bez toho, že by sa výraznejšie zadýchal (no na niektoré „silnejšie“ scény mu chýbajú väčšie herecké skúsenosti). Ostatní mu zdatne nahrávajú a po technickej stránke je to relatívne bravúrne (v detailoch nasnímaný úvodný výbuch). Inak žiadny zázrak a chcelo by sa povedať „klasická Bigelowová“ - technická stránka v malíčku, ale scenár sa príliš snaží, je príliš silený, strojený a napriek atraktívnemu námetu nezaujímavý, detto herecké výkony, postavy či dialógy. Myšlienka v podstate naivná (hoc pravdivá?). Za mňa sklamane. (20.05.2011)

[imdb: 7.9/10] | me: Atmosféra, napätie a rizika zranení a okamžitej smrti sú vykreslené výborne a veľmi autenticky. Verím, že tá všetka hrôza, to napätie, stres a neistota, ktoré dennodenne číhajú na každom kroku sa môžu stať akousi drogou, niečim čo chýba a dopĺňa adrenalín a batérie a mení chovanie sa človeka a jeho prístup k strachu, stresu a smrti. Vtedy sa všetko to nebezpečenstvo stáva z časti zábavou a všetko to je zrazu iné. A toto konanie spolu s kvalitne vyobrazenými napätými situáciami dostáva divák nonstop. Plus konfrontáciu dvoch pohľadov na to, čo sa každodenne odohráva von a čoho sú všetci súčasťou. Miestami možno trošku viac (007) hrdinské, ale v zápätí opäť s kvalitným pôvodným tempom a nábojom. (25.03.2010)

Drsná adrenalinová válečná jízda, která je režijní prací Kathryn Bigelov opravdu kvalitně zfilmovaná. Jen mě zaráží počet vyhraných oscarů. Ani v nejmenším jsem nečekal, že sleduji budoucí oscarový trhák. Tento film hodnotím jako povedený nezávislý film, jelikož zisk tolika Oscarů beru jako hodně špatný vtip... (01.05.2009)

Vybrat ty správné kukuřičné lupínky v supermarketu je mnohdy těžší, než deaktivovat Iráčana s módními doplňky v podobě drátů a plastické trhaviny. Někdo je holt institucionalizován (domácím) vězením, někdo válkou.. Kathryn Bigelow - dobrej striptér ryze pánského světa si v dětství evidentně nehrála jen s panenkami a jejímu Hurt Locker vlastně stačilo k úspěchu jen slepit sled pyrotechnických událostí, kde se o emocích, či pohnutkách prakticky nemluví, ale vy je vnitřně cítíte a dokážete si je domyslet. Renner jako oplácaný D.Craig střižený Belushim, co uhasí hořící auto plné výbušnin jedním hasicím přístrojem, zvládl svůj part nadstandardně, přesto všechno se mi ale film udržel v mysli stejně dlouho jako jepice Fiennes a Pearce. Zde srovnávaná Četa zkrátka zahrála své adagio mnohem poutavěji. (12.04.2010)