Prežiť svoj život

Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. (09.09.2014)

Po Spiklencích moje teprve druhá zkušenost s celovečerními snímky pana Švankmajera. Nebudu řešit jak moc je film psychoanalyticky přesný nebo jestli je dostatečně hluboký či co .. Každopádně mě svou atmosférou pohltil a zanechal ve mně příjemný snový pocit i při návratu z kina domů .. až jsem chvílemi čekal, kdy někomu v tramvaji naskočí slepičí hlava. Řekl bych, že i mému nevědomí se to líbilo.. ale kdo ví. (10.12.2010)

Zpočátku jsem měl strach, že se bude jednat jen o bezbřehou animaci bez pointy. Mýlil jsem se. Pointa byla prostá. Režisér navíc naštěstí pamatoval i na nás průměrné diváky a vše nám prostřednictvím paní psycholožky a obrazů Freuda a Junga polopatě vysvětlil. V půlce snímku mi tedy vše došlo, co mi nedošlo, jsem pochopil později, a jsem rád. Nakonec to byl velmi slušný snímek. Už ne žádné Švankmajerovo šílené Šílenství. A navíc po Monty Python:Smysl života to by druhá největší blitka ve filmu, co jsem kdy viděl. 75% (10.09.2011)

Grafická podoba filmu zcela bez výhrad. I když Švankmajer pracuje jen s jedním nápadem a nekombinuje jich víc (jako třeba Gondry), film svojí podobou baví a táhne celou dobu. Hlavně zpočátku filmu je radost jenom koukat na vizuální a snové obrazy, které se spojují do vtípků na psychnoanalýzu, mnohovýznamnových symbolů nebo do prostých vizuálních gagů. Každopádně po první půl hodině, když se divák ve filmu rozkouká, přichází nuda způsobená nedostatkem dějovosti. Příběh stojí na místě, nikam nespěje, a na závěr spíše přestane, než že by zcela skončil. Je to sice srovnávání nesrovnatelného, ale právě tahle absence příběhu ubírá Přežít svůj život body, které nasbírala třeba Nauka o snech. (30.06.2011)

Zatím poslední film, co jsem od pana Švankmajera zhlédl a musím opět konstatovat, že to je prostě absolutní originál světového formátu! Takhle filmy nikdo netočí a tento snímek je navíc poskládán jako slepované fotografie prolínající se se živými herci. A ten nápad, to je prostě klasa! Perfektní snová imaginace! To se zkrátka musí vidět, je to opět jinší druh Švankmajerova umění, ovšem setsakramentsky okamžitě rozpoznatelný! Parádní a já dávám opět za plnej počet (stejně tak, jako úplně u všech Švankmajerových dlouhohrajících i krátkých filmů). A úvodní předmluva mistra Švankmajera před filmem nemá chybu! (28.08.2013)