Muži, ktorí nenávidia ženy

Nějaký Američan se na fóru imdb ptá: " Wow, takový skvělý thriller, jakto, že jsme to nenatočili my??" A já na to na ČSFD: " To proto, že nějaká evropská "tupá" kniha není pro váš zdegenerovaný, zkomercializovaný národ kúl inaf. Zaplať Pánbůh, že jste to nezprasili! Kdyby jste to natočili vy, hlavní hrdina by byl černoch s traumatem z dětství v ghetu, Lisbet by byla emancipovaná, heterosexuální židovka se smyslem pro tradiční rodinné hodnoty, vrah by byl hlavou mezinárodního teroristického spiknutí proti základům demokracie (a prezidentovi!! ), děj by se odehrával 4. července v reálném čase, někde v půlce a těsně před koncem by měl prezident (patrně James Cromwell nebo Morgan Freeman) srdcervoucí projev o odkazu otců zakladatelů a dobrých mužích, kteří v Iráku brání světový mír a závěrem bychom se dozvěděli, že všechny ty vraždy vlastně spáchali Emzáci jako důsledek experimentů při únosech. Prostě vše naprosto věrně, jako v knižní předloze". Je fantastické, že jim to evropská provenience zase jednou natřela se vší parádou a pan Larsson nemusí rotovat v hrobce, k čemu že ho to vlastně ti dědičtí supi zaprodali!!! (14.01.2010)

První díl z takzvané "Millenium trilogie" mě vcelku potěšil hlavně věcí, kterou miluju na "severských filmech". Ta téměř až chladná reálnost. Např. vidíte scénu, kdy si detektiv prohlíží fotky zavražděných žen a vás (teda alespoň mě) vůbec nenapadne, že to jsou všechno jen dobře namaskované herečky. Podobné scény jsou v dalším skvělém filmu Let the Right One In, ale to už trochu odbočuju. The Girl with the Draggon Tattoo je působivým, místy až dokonalým filmem. Hlavní představitelka (Noomi Rapace) je bez nadsázky dokonalá. Už z jejího pohledu poznáte, že její postava není jen nějaká jednoduchá emařka, ale že pro vše, co dělá, má důvod. Nicméně film jako takový je poměrně dlouhý. A vy, jak se na něj koukáte, najednou zjišťujete, jak to skončí asi půl hodiny předtím (a to, aniž byste kdy četli knihu, nebo něco o tomhle snímku). Navíc, i ten začátek je dost nezáživný (ale chápu, proč tam musel být). Takže, shrnuto podtrženo - snímek je určitě nadprůměrný, nicméně nevyhne se pár hluchým místům a dokáže vás navnadit na zbývající dva díly. Jsem zvědavý, jak se tato trilogie vyvine. 80 %. P. S. A z připravovaného remakeu mám docela strach, i když jej režíruje někdo tak skvělý, jako je Fincher. Uvidíme, co z toho vzejde. (06.02.2011)

TOLIKÉŽ ŽENA, KTERÁŽ BY PŘISTOUPILA K NĚKTERÉMU HOVADU ABY OBCOVALA S NÍM, ZABIJEŠ JI I TO HOVADO…. 40 let staré záhadné zmizení a mnoho podezřelých. Vlastně jen jeden milionářský rod, kde jeden nenávidí druhého. Na pátrání je najat novinář, ke kterému se později přidá mladá hackerka, jejíž příběh – než se obě linie protnou, jistě také nudit nebude. Opravdu velmi zajímavý krimi thriller plný násilí, který udržel moji pozornost celých 140 minut. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** (18.09.2009)

napinave, drsne, atmosfericke, sexy... Rozhodla som sa, ze to zoberiem z druheho konca, presne ako to aj robievam... Najprv filmy, potom predlohy... Obsadenie Lisbeth Noomi je trefa do cierneho, co sa vsak po precitani predlohy samozrejme moze zmenit... S Mikaelom uz tak spokojna nie som, ale no dobre, moze byt, uvidime, co bude dalej. Kazdopadne som dve a pol hodiny sedela na riti ako prikovana, a to sa mi nestava casto. PS: Keby sa davali hviezdicky za tetovania, dala by som 10 :D (23.07.2010)

Neubráním se srovnání s Fincherovou verzí. Svět Millennia v přepisu Opleva je méně okázalejší, ale až překvapivě je natolik vynalézavý, že americké verzi mnohokrát nezbylo, než některé scény doslova ocitovat společně s typovým castingem (ať už záměrně nebo ne). V této verzi je poněkud logičtější provázání Blomkvista s případem Harriet, je zde prezentován mnohem přehledněji rodinný strom Vangerů, ale sám Blomkvist je méně charismatický a jeho vztah se ženou jako by ani neexistoval. Lisbeth Salander je mnohem více dospělejší, celkově zralejší a není to taková hračička. Této podobě Lisbeth více odpovídá její nový kurátor, který je v mnohém nechutnější a nebezpečnější. V Blomkvistově linii chybí roztomilý vztah s kočkou v chatce na ostrově Hedestad a Lisbeth nám nedopřeje příliš ze svého lesbického románku na jednu noc. Švédští Švédové zkrátka nejsou tak éteričtí jako ti Američtí, což se nejvíce podepisuje na postavě Martina (sic Stellan je Švéd). Zásadní změnou je vodítko k biblickým odkazům. Způsob, jakým dojde ke sblížení mezi Lisbeth a Blomkvistem je odlišný jen v delikátních detailech, což je příjemné. Nicméně setkání s rodinou Vangerů v nemocnici, které je u Finchera vymazlené, nahradilo suché makiavelistické blábolení. Švédský film je dále mnohem méně tolerantnější k nacizmu, chybí postava archivářky, nicméně klíčová katarze spojená s Lisbethinou minulostí je výrazně surovější a realističtější. Kontrastně pak australská kapitola je jak z jiného světa, stejně jako Lisbethino naloadovaní majetku v závěru poněkud méně zapadá do celého obrazu. A pointa? Ve švédském filmu, který se jmenuje Muži, kteří nenávidí ženy, je poslední záběr na zamilovaného muže (!), zatímco v americké se hlavní hrdinka nového věku potýká se zlomeným srdcem. Ehm. (12.01.2012)