Osamelý jazdec

"Apači?" - "Komančovia." - "To je dobre, nie?" - "Ani nie." - "Čo to robia?" - "Tancujú bojový tanec smrti." Dobre, takže z tohto séria nebude. Bol som šokovaný z toho, aké nevtipné to je a ešte viac z toho, že to (pravdepodobne...?) vtipné ani byť nemalo. Verbinski nakrútil "vážny" western s občasným komediálnym žmurknutím. Niečo ako Kovboji a votrelci. Rovnako únavné, ťažkopádne, negatívnym spôsobom zvláštne, ambiciózne, rovnako vážne, rovnako nevtipné, rovnako mizerné. Depp je úplne mimo, Hammer si po tomto maléri hlavnú rolu nezaslúži. Prečo teda "až" 40 %? Lebo finále. Niečo také obrovské sa skutočne len tak často a hocikde nevidí a v sprievode dokonalej hudby je to sexi potešenie pre každého fanúšika skvelej, monumentálnej akcie. Mám pocit, že celý tvorčí tím do tohto filmu išiel práve len kvôli finále. (18.01.2017)

Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný. (04.07.2013)

Malý velký muž kouří halucinogenní dýmku míru s Piráty z Karibiku a němou groteskou. Film, který vypadá, jako by ho vyprávěl senilní bláznivý indián... protože ho vypráví senilní bláznivý indián, který se navíc rád poslouchá. Střední pasáž trochu hluchá, ale jinak jsem se výborně bavil. Verbinski se občas utápí v milovaných odkazech, ale jeho "meta-westerny" jsou chytřejší než většina žánrové konkurence. Ten chlap není tonto. (02.11.2013)

Ačkoliv obvykle zastávám názor, že na věku příliš nezáleží, tak tento film je zřejmě vinen tím, že se strašně moc snaží být zároveň pro děti i pro dospělé, tedy že rozháranost a nejednotnost ho roznesla na kopytech. A jak ráda bych se dívala na film o dvoumetrovém slaboučkém obrovi, co se postupně naučí poslouchat svoje tělo a přírodu. (26.04.2016)

Vzpomínky zmateného indiána Tonta mi podezřele zvedaly náladu, stejně jako jeho pohrdavé ksichty, kterými častoval "hrdinného" osamělého jezdce i "zázračného" koně a dokonce i krmení mrtvého havrana jsem si celkem užil. Kromě těchto atributů a vynikajícího závěrečného vlakového pošťuchování toho snímek zase tak moc nenabídl, ale já jsem se velmi slušně pobavil po celé délce zlehka přemrštěné stopáže. (28.10.2013)