Submarino

Když jsem viděla dva chlapce starající se o dítě, zaplesalo mi srdce blahem. Potom jsem dostala pořádnou facku, vlastně několik facek, a zjistila jsem, že se nemůžu napojit na vůbec nic z toho, co se dál před kamerou odehrává. A když jsem se podrobněji podívala na to, co se tam odehrává, byla jsem neskonale šťastná, že se s tím moje vědomí neumí spojit. (21.03.2015)

Život je jeden z najťažších. Zničený ho môžte mať aj v takej ekonomicky zabezpečenej krajine, akou je Dánsko. Rodina a vzťahy sú totiž o niečom inom a podliehajú iným zákonitostiam. No a o otázke rodiny v modernej spoločnosti asi aj Vinterbergov film bude. Možno sa scenár zakladá na niekom, koho autor predlohy osobne pozná, alebo vychádza z príbehu, ktorý mu niekto rozprával, pripadá mi, že si toto niekto len tak nevyfabuluje. Film sa venuje obom bratom rovnomerne a vždy im venuje dostatočné množstvo času, neprestiháva medzi ich životmi paralelne po niekoľkých scénach a mne to vyhovovalo. Na pravidlá Dogmy zabudnite, toto je starostlivo naaranžovaný festivalový biják, navyše divácky vďaka postavám a zrozumiteľnosti celkom príťažlivý. (09.10.2016)

Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži... (14.02.2013)

Po Rodinné oslavě a Honu jsem měl od režiséra Vinterberga jen ta nejvyšší očekávání, což se trochu obrátilo proti mně, protože Submarino se s nimi nemůže porovnávat. To ale neznamená, že by šlo o špatný film, jen prostě není tak výborný. Pořád je to poctivé severské drama se vším, co byste od něho mohli čekat. Příběh 2 bratrů, na kterých se výrazně podepsalo smutné dětství (rámované navíc jedním velkým traumatem) mě bavil, i když se na první pohled může zdát trochu obyčejný. Jednoznačně staví hlavně na hereckých výkonech, proti kterým se nedá říct vůbec nic. Lehké ozvláštnění v podobě oddělení obou linií může někoho i trochu rušit, ale já s ním neměl problém. Zároveň Submarino patří k těm typům snímkům, u kterého má naprosto zásadní podíl na vytvoření atmosféry hudba, v tomto případě na to stačily 2 písničky (magický titulní motiv Fatherless Hill spolu s Hollow Talk, kterou má zas pod kůží každý fanoušek severského seriálového klenotu Most). Symbolický konec se mi také líbil, takže hodnotím solidními 4*. (25.10.2020)

Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného. (14.07.2011)