Gravitácia

Již od útlého mládí jsem mezi svými vrstevníky vynikal tím, že jsem chtěl být úředníkem a s nadhledem jsem se vysmíval jejich dětským přáním být zpěvákem, popelářem či kosmonautem. Nyní jsem však procitl a rozhodně chci do vesmíru! Nikoli kvůli touze po dobrodružství nebo pohledu na Zeměplacku z výšky, ale proto, že je tam ticho a neotravuje mne tam žádný idiot s tuctucajícím autem, dělník vibrující v rytmu sbíječky ani pracovník Technických služeb krotící protivnou sekačku. Já si chci užít klidu a kdybych se náhodou nudil, tak si vždycky můžu odchytit vesele poletujícího velitele Kowalskyho a popařit s ním ve skafandrech. Tím také chci říct, že až do chvíle, kdy Kowalsky odletěl dělat ten svůj rekord, tak jsem se královsky bavil. Pak to trošku ztratilo kouzlo, ale k nudě jsem to měl rozhodně dál, než jsem původně očekával. (23.02.2014)

Opojná podívaná a vizuální zážitek. Obzvláště pokaždé, když přijde na zničení lodi nebo stanice. Ve vesmíru se zvuk nerozléhá, tudíž v danou chvíli pracuje hlavně muzika, která bere dech. Závěr pak sice nabídne podivný "joke" a skoro slzopudné ždímání emocí, ale všeho je tak akorát, takže Sandře musíte automaticky držet pěsti. Kino nutností! (19.10.2013)

2001: Vesmírná odysea, na kterou jsem si během projekce několikrát vzpomněl, konfrontovala člověka s velkým neznámým. V Gravitaci je člověk, jako v těch nejklasičtějších lidových vyprávěních (jimž ovšem zpravidla dominuje muž, nikoli žena), konfrontován zejména sám se sebou a svými (omezenými) možnostmi. Nejde o jediný znak klasičnosti filmu. Sázkou na jistotu je rovněž tříaktová vyprávěcí struktura (tři útočiště poskytnutá třemi vesmírnými stanicemi, z nichž každá reprezentuje jiné náboženství) s přesně dávkovanými příběhovými komplikacemi a vzorově využitými deadlines, které přispívají k dojmu, že se věci před našima očima dějí v reálném čase a nic tudíž není předem rozhodnuté a jisté. Jak dříve a detailně popsali jiní, strhující tudíž Gravitace není navzdory, ale díky uplatnění vzorců klasického hollywoodského vyprávění. Intenzitě prožitku hodně napomáhá omezení vyprávění na to, co vidí, slyší, ví a zažívá doktorka Stoneová, která se na dobu cca osmdesáti minut stává naším avatarem. Možná se během nejvypjatějších okamžiků ani tolik nebojíme o její život, ale o pohled, který bychom s ní mohli ztratit. Nebude-li doktorky, neuvidíme. K čemu dochází v globálním kontextu, není relevantní. Film nenarušuje naše emocionální napojení na ústřední figuru tím, že by řešil jiné konflikty, než její konflikt vnitřní. Špatné věci se prostě přihodily (dceřina smrt, náraz úlomků) a teď je na hrdince, aby se s nimi vypořádala. Protagonistčino znovuzrození (zahrnující fetální pozici i přestřihnutí pupeční šňůry) za svou sugestivnost každopádně vděčí nejen pevně semknutému scénáři a minucióznímu technickému provedení, ale také hereckému výkonu Sandry Bullock. Její „vytí“ na Měsíc v mé paměti přetrvává jako jeden z nejdojímavějších filmových momentů roku 2013 a očistný poslední záběr, kdy se samozřejmé s definitivní platností stává neobyčejným, pro mne byl také díky Bullockové nadfilmově (a nadsmyslově) silným prožitkem. Daný okamžik v mých očích a navzdory svému obsahu povýšil Gravitaci z technického zázraku a unikátního trenažéru krizových situací (nejen v kosmu) v setkání s něčím nadpozemským, slovy nepopsatelným a na obrazy nepřenositelným. Upustíme-li od patetických obratů, dalo by se to nazvat také Uměním. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Eodeon, xxmartinxx, mcb, Sandiego, Triple H, Anderton, Tatizz (31.12.2013)

To muselo dát práce a přitom taková blbost... Vizuální stránka je sice úchvatná a mně se z toho chvílema až točila hlava. Teda nevim, jestli to nezpůsobilo těch cca 10 piv, co jsem vypil, ale mam pocit, že někde v 3D kině bych asi na podlaze vytvořil 2D blijáka. I když na nějaký triky a speciální efekty si zase až tak nepotrpim, tak tady musim smeknout. Nebudu teď řešit, jestli tam nebyly nějaký chyby. Od toho jsou tady jiný odborníci. Mam pocit, že to tady komentuje samej Gagarinův bratr. Mě kosmonautika moc nezajímá. Jediný, co jsem se kdysi dočet a utkvělo mi to v paměti, že kosmonauti nosej pod skafandrem nějaký pemprsky, kdyby se náhodou pochcali nebo posrali, aby jim to v beztížnym stavu nelítalo po celym skafandru. No Sandra Bullshit měla jenom nějaký obyčejný trenýrky. Asi to mělo potěšit oko diváka, ale Sandře už táhne na 50 a čas holt nejde zastavit, takže u mě to jaksi nezabodovalo. A celkově mi nějak nesedla, přestože ji mam jinak docela rád. Jinak je příběh poněkud primitivní, ale největšim kladem tohoto filmu jsou prostě ty speciální efekty. Mezi klady ještě musim přidat George Clooneyho. Škoda, že dostal tak málo prostoru. Radši to měla přežít jeho postava. Celkově vzato, je to takovej novodobej Titanic. Tam mi bylo taky úplně jedno, že DiCaprio zmrznul, ale na tu katastrofickou část se koukalo docela dobře. Tady se koukalo dobře skoro na celej film, ale ten příběh mi byl u prdele. No dám 3 hvězdy, ale jestli se budou filmy ubírat timhle směrem (super efekty, ostatní na hovno), tak teda potěš. (03.03.2014)

Filozofické. Fyzikální. Fyzické. alo by se popsat tisíce znaků o tom, jestli je Alfonso Cuarón filmový vizionář, člověk, který otevírá nové filmové světy a volí originální postupy. Jeho vesmírná odysea možná není závratně nová, ale je nejomamnější, nejčistší, téměř dokonalá ve své prostotě. Jakoby nám Cuarón, pomocí své charakteristické filmové řeči plné předlouhých záběrů říkal, že jen v nekonečném kosmickém prostoru lze natočit skutečně komorní, až existenciální snímek s univerzálním přesahem, který se dotýká samotné podstaty lidství. Až ve vesmíru, v okamžiku, kdy se vznášíte, lze pochopit, co opravdu znamená ona pozemská nesnesitelná lehkost bytí. Až ve chvíli, kdy o život bojujete, umíte docenit jeho hodnotu. Až tehdy, když je domov vzdálen několik světelných let, pochopíte, co pro vás znamená. A až ve filmu, v němž Sandru Bullock vede Cuarón a snímá ji Lubezki, si uvědomíte, že jí nechybí herecký talent ani krása. Jen najít ten vhodný úhel, to správné světlo, ten pravý tón. Pokud Vás zajímá gravitace vědecky, přečtěte si Newtona. Pokud filozoficky, zajděte si na Cuaróna. Už jen pro tu krásu vesmírnou, filmovou magii, kterou nemáte chuť dekonstruovat, jen se jí necháte kamsi unášet. Ale nemá smysl plýtvat slovy. O Gravitaci totiž přesně platí to, co v ní říká postava famózního George Clooneyho: "You can´t really beat the view." (12.11.2013)