Dôstojník a špión

Grandiózní galská přehlídka aristokratických knírů, egocentrických bonzáků a antisemitských manýrů, aneb apriori kontroverze a zároveň Polanskiho parafráze na to, že je nakonec nevinný pedofilní labužník? Nehodlám tohle tabu soudit, ovšem jedno je jisté: Picquart žaloval až tam, kam se dosud nikdo nedožaloval! (06.10.2020)

„Dôstojník a špión” , snáď do úplne najmenších detailov "rozpitváva" známu aféru Alfreda Dreyfusa z konca 19. storočia, išlo o kapitána 14. delostreleckého pluku, stážistu generálneho štábu armády, ktorého vojenský súd uznal vinným z velezrady, za čo ho následne odsúdili k doživotnému väzeniu, následne ho deportovali i degradovali, až ho nakoniec vyhnali na ďaleké, Diabolské ostrovy. Za všetkým treba hľadať i príčinu, ktorá bola tentokrát sfalšovaná a zmanipulovaná, zároveň, že v podstate sa jednalo o neospravediteľný, justičný omyl najhrubšieho zrna, a o to väčší dôvod, aby sa do tejto kauzy obul aj človek, ktorý i napriek tomu, že stál pôvodne na opačnej strane barikády, chce docieliť spravodlivého procesu, pričom samí generáli a všelijakí, skazení plukovníci, mu iba neustále podkopávajú kolená, ale Georges Picquart je našťastie neoblomný, a tak sa hádam dočkáme konečnej nápravy... ? Ruku k dielu priložil i taký predstaviteľ naturalizmu, Émile Zola, za čo bol i on nenávidený francúzskym ľudom. / A možno tiež kontroverzný režisér Roman Polanski sa o tom rozhodne nakrútiť pôsobivý, dobovo štylizovaný snímok, a to len preto, aby ospravedlnil svoje dávne prehrešky z minulosti ? Síce netvrdím, že je tomu tak na plných 100 %, no navzdory tomu, pôsobila jeho novinka akosi neucelene, neprehľadne a trochu chaoticky, čo len podtrhuje, že kvantum rôznorodých, vedľajších postáv v obsahu filmu, v ktorých sa vyznať, bolo asi absolútne nemožné ? Po čase som sa začal v deji mierne strácať. Množstvo nominácii na Césara značí samotný záujem filmovej Akadémie, kde 3 z nich sa dokonca premenili na celkový úspech, keď dve z nich sú dokonca pre Romana ? Polanski je z časti určite strašne prešibaný, že mu to v krajine galského kohúta zhltnú i s navijákom, trebárs, ak sa aj my dokážeme odosobniť okolo kontroverzie Romana P. , môže to byť nakoniec celkom prospešné ? Skúsme sa pozerať na film čisto iba objektívnym pohľadom bez toho, aby sme vôbec rozmýšľali, kto ho vlastne režíroval, vtedy má čo ponúknuť ? Dujardin bol vskutku naozaj excelentný, alebo tu účinkuje i skvelá plejáda francúzskych hercov ! Ak sa dokážete viac sústrediť, môžete byť priam nadšení, ale ja som to zjavne nedokázal ! PS: Nenašiel som jedinú postavu, ktorá by nemala "moustache" , skrátka, zrejme to patrilo do danej doby, len toľko pre zaujímavosť. (03.09.2020)

Tento škandál rozdělil francouzskou veřejnost na konci devatenáctého století na dva tábory a to zejména díky mědiím, které v té době představovali zejména novináři a všeobecně tisk. V dnešní době už tisková média vystřídali ani néé tak televize ani internet, ale takzvaná chytrá elektronika a zejména chytré telefony a mnoho dalších chytrých věcí. On už ten název napovídá, že je to pro chytré lidi, ale opak je pravdou. Jelikož tyto produkty byli vymyšleny pro hloupé spoluobčany a zejména pro to, aby neměli svůj názor a aby je tyto produkty nabádaly jak mají přemýšlet a co mají v dané situaci dělat. Stačí se podívat, když jedete městskou hromadnou dopravou, kolik lidí čumí do té své zázračné plastové bedýnky a hltají tam většinou nepotřebné věci. S tímto snímkem to souvisí tak, že v každé době existovali média anebo instituce, kteří lidem říkali, co je správné a co je špatné. Nejdřív to byla církev, poté nastoupili tištěná média a dneska je v tom takovej galimatyáš, že už člověk ani nepozná, co je novinářská kachna a co není novinářská kachna. Jde taky o to, že nějací exoti si třeba bez navigace GPS nejsou schopni ani nakoupit. Při této aféře se Francie rozdělila na podporovatelé intelektuálů jako byl Émile Zola a další významní umělci té doby a odpůrce a antisemity, které podporovala tehdejší vláda. Prostý lid byl vyburcován za pomocí tištěných médií k antisemitským útokům na židovské obchody k takzvaným pogromům ze kterých si vzal inspiraci i pozdější velitel fricků Adolf Hitler. Samozřejmě existuje řada konspiračních teorií o této události, která připomíná případ žida Hilsnera na našem území, ale pravdu se asi nikdy nedozvíme a tak nám musí stačit tato oficiální pohádková verze o dobru a zlu, kde samozřejmě dobro zvítězí. Roman Polanski, kterého nemusím jako člověka, kterej se v sedmdesátých letech přiznal k prcačkářský aféře s nezletilou dívkou je sice prase, ale točit filmy to on umí. Dokázal přiblížit divákovi atmosféru Francie na konci devatenáctého století a taktéž výběr herců byl solidní. Samozřejmě zde nezapomněl obsadit do jedné z hlavních rolí svojí dvorní princeznu a manželku Emmanuelle Seigner na které se už také podepsal zub času a je tam taková strhaná a nezáživná. Také mi zde chybělo více toho antisemitismu, který při této aféře otřásal celou Paříží. Ale celkově to bylo dobře natočeno a pro ty, co tento případ neznali se určitě něco nového přiučili. Za mě dávám něco přes 70%. (27.07.2021)

Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera. (08.08.2020)

Troufám si tvrdit, že v různých žebříčcích nejlepších filmů za rok 2020 se tenhle film objevuje zcela právem. Pro tentokrát všechen respekt Romanu Polanskému, jemuž se lišácky povedlo, že jsem se u tohoto více než sto let starého, notoricky známého příběhu ohromné křivdy ještě jednou opravdicky pohoršil. Kvituji, že je film vyprávěn z perspektivy plukovníka (?, ve vojenských hodnostech se skutečně nevyznám) Picquarta. Bolestnější než nespravedlivé odsouzení je, když je tupen hlas svědomí, když jsou umlčováni pomáhači spravedlnosti (tehdy již není bezpráví výjimkou z pravidla, nýbrž obecnou normou). 80% (08.01.2021)