Klauni

Hlavním tématem filmu je vzpomínání na přátelství trojice klaunů. Vzpomínání, protože jejich cesty se působením osudu rozejdou a potom po dlouhých letech zase sejdou. Všechno je ale jinak a jejich životy se vyvíjejí v hlubokém kontrastu k jejich povolání. A nejtěžší věc je znovuobjevit společnou řeč. Kaiser a Lábus pro mě vždy tvořili nerozlučnou dvojici a nikdy by mě nenapadlo, že dosazením třetího, dokonce cizího herce může vzniknout docela příjemný a fungující celek. Co mě ale z požitku vytrhovalo, je vizuální stránka filmu. Obdivuji snahu nakládat se speciálními efekty, která u českých filmů není úplně obvyklá, mrzelo mě pak, že není dotažená do konce. Samozřejmě, film nepracuje s čistě realistickým světem, ale např. u scény na autobusové zastávce to na mě působilo nepříjemně amatérsky. V každém případě je to velký a odvážný krok vpřed, snad se ho povede na našem území i rozvinout. (05.07.2014)

Audiovizuálně hodně slušné. Škoda ale, že mě film chytil až ke konci. Celou dobu je to totiž až moc depresivní. Tedy když nepočítáme Evičku Jeníčkovou a její šukání. Sice se říká, že komici mají smutný život, ale tohle už bylo trochu moc. Na závěr jsem se ale moc těšil na společné vystoupení všech tří komiků. (05.09.2014)

"Věnuju se dnes jedné z nejtěžších uměleckých disciplín, kterou ovládají jen největší mistři. A to je umění včas odejít." Jsem pravidelným návštěvníkem divadla, což v mém případě znamená, že jsem do něj jednou za deset let zavlečen. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Co já jsem si za první republiky užil s Varelem Frištěnským, Karlem Infeldem Prácheňským či Veverkou z Bitýšky. Jenže na to dramatické umění jsem nikdy úplně nebyl, takže jsem si ty klauny, emigraci, alzheimera, rakovinu konečníku i škytavku užil o něco méně, než divák, který se nechlubí titulem kulturní barbar. (20.02.2017)

Pokusy o kameramanské efekty, z nichž některé jsou i vydařené, ale jiné přebarvičkované a s estetikou reklamy - několikrát jsem měl pocit, že jsme na Nově a vložili reklamní blok. Navíc u filmařského díla očekávám vyprávění obrazem, a tady jsou vztahy odkecané dlouhými monology. Přičemž některým hercům ani není rozumět, např. Lábusovi, který to fakt šolíchá. Pak tu máme onu evropanštinu - francouzského herce, finskou herečku, přičemž je otázka, zda to mělo mít nějaký hlubší smysl, než jen pro efekt. Jinak je to typický slepenec multivztahů, který po rozpletení nedává smysl, stříknutý smrtelnou nemocí, což už dnes působí originálně asi jako předvolební sliby. Chybí jakýkoliv nadhled (jako by neředěná depka z znamenala hned velké umění) a celé je to prostě taková ta intelektuální nadřazená opřesdržku manýra, vycucaná z prstu v nějaké inťošské vinárně, kam reálný život nepronikne ani dírkou pode dveřmi, s lidskými vztahy pouze archetypálních pokusů, ale nikoliv skutečně lidskými, nikoliv s postavami z masa a kostí. Jo, a abych nezapomněl, s oním dnes tak vysoce statečným antikomunismem, avšak v bolševickém podání. (28.03.2015)

Jeden z nejpropracovanějších a nejzajímavějších českých snímků poslední doby. Žádný záběr navíc, každá scéna má smysl, hloubku, poentu. Snímek perfektně pokrývá, zobrazuje, rozebírá a proplétá několik důležitých, osobních a citlivých témat, nebojí se nechat v nich postavy i diváky tvrdě vymáchat a přesto tak činí s velkým nadhledem, lidskostí a laskavým humorem. Zrada, minulost, umění, láska, nemoci a životní síla a odhodlání se s těmito neduhy osudu porvat provází celý snímek, přesto se v nich Tauš s Jarchovským neztratili a vytvořili velmi kvalitní atmosferický snímek a vzhledem k hloupému propadu v návštěvnosti i největší filmovou smůlu poslední doby. (28.07.2014)