Star Wars: Poslední Jediovia

Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích. (13.12.2017)

„Luku, naši žáci nás musí přerůst. To pravý úděl všech mistrů je.“ K mému milému zjištění se mi film líbil ještě víc, než předchozí Síla se probouzí. Když jsem se snažil přijít na hlavní důvod, napadla mě vyzrálost. Ta se odráží asi ve všem, mám tím na mysli především vedení příběhu, zpracování akčních sekvencí (ale i těch ryze dialogových) a v neposlední řadě vývoj postav. Největší posun předvedl Kylo Ren, až jsem si říkal, zda byl tak dobře napsán na papíře či se s ním Adam Driver „prostě jen“ tak dobře sžil. A ačkoliv tu 2 postavy chybí (jedna kvůli smrti v předchozím díle, druhá kvůli idiocii producentů), 1 navrátilec tu přece jen je (srdce mi radostí zaplesalo), navíc menší role, kterou tu měl Benicio, byla opravdu parádní. Takže když pominu tu otravnou castingovou snahu o politickou korektnost (odplivnu si mimo komentář), měl jsem problém v podstatě jen s hranicí Síly, která se zde na můj vkus dost překračovala (u 2 vyloženě špatných scén s jejím využitím bohužel figuruje Leia). Takže stejně jako u sedmičky dávám zcela neobjektivních 5*. (01.04.2018)

Johnson naplňuje předpoklad, pro který jej u Dineyho najali, a bombarduje ságu ze všech stran, přičemž si nechává nabíjet z bohaté historie i moderních hi-tech udělátek. Hned na začátku v monstrózní akci nastolí svůj řád, kde se odvrátí od Abramsovy rozpustilé geekoviny, aby skoro dvě hodiny nechal hrdiny spíše vykecávat, a šponuje nitky osudovosti na hranici snesitelnosti. A když si postavy dostatečně povodí (Rey je tajemnější a Ben ještě víc emočně nestálejší), vypuknou akční orgie, kvůli kterým má pořád smysl chodit do kina na velké hollywoodské blockbustery. Tohle produkční ošetření je dalece za tím, o čem si mohou mraky jiných franšíz nechat jenom zdát. Už to není prvoplánová pastva pro oko jako posledně, ale Johnson s Yedlinem jsou vizuálně skromnější proto, aby pak sázeli vizuální highlighty přesně tehdy, kdy si to jejich příběh a hlavně hrdinové žádají. Tichá destrukce i rudá sůl jsou vesmírné symfonie obrazu, které naposled přinesl Interstellar. K úplné dokonalosti mi tak vlastně chybí jenom ty původní 3 hodiny stopáže. Fakt jsem měl chvílemi pocit, že tam pár momentů zbytečně klouže mezi prsty. Ale stejně, rozjely se závěrečné titulky a já cítil opravdové fyzické vyčerpání. Fest emoční prožitek, jak z festivalového indie soc-dramatu. PS: V následujících dnech nebude nic zábavnějšího, než číst štkaní konzervativců 30+ nad novou generací hrdinů a stýskáním si nad starými dobrými časy. (15.12.2017)

„Zlyhanie je najlepším učiteľom. Naši žiaci nás musia prerásť. TO je pravý údel všetkých majstrov.“ Epizódu VIII je ťažké uchopiť, ale možno nakoniec práve jej komplikovanosť, ambicióznosť a nejednoznačnosť je to, čo sa mi na nej najviac páčilo. Určite to neboli nie zlé, ale proste dosť predvídateľné príbehy Kylo Rena, Rey, Finna, Poea Damerona a generála Huxa. Ešte prví dvaja dostali aspoň pár zaujímavých a nečakaných twistov (Rey „to“ s rodičmi a Kylo Ren „to“ so Snokeom), ale aj tak sú nudní. Nevraviac o Finnovi a Poeovi, ktorí mi boli absolútne ľahostajní a miestami ma dokonca až otravovali. Nové postavy (Benicio Del Toro, Laura Dern) kvalitné, ale zbytočné. Teda až na Rose, ktorá je zbytočná... a otravná. Niektoré veci nedoriešené (keď už sa istá postava po X desaťročiach „prejavila“, tak prečo len raz a iba pri záchrane vlastného života a nie aj keď mohla zachrániť iných ľudí?). Vesmírne súboje a iné akčné scény Star Wars klasika – trikári sa vyblbli, ale mňa to nechalo chladným (oveľa viac ma zaujali paradoxne očividne ručné masky a animatronické modely mimozemšťanov). A teraz k tomu, čo sa mi páčilo a prečo dávam 80%. Scenár neskutočne dráždivo pracuje ako s postavou Leii (fakt som nečakal, že si raz užijem parádny výkon niekoho, ako je s prepáčením Carrie Fisher), tak najmä s postavou Lukea. Všetko je inak – toto by sa dalo použiť ako na jeho postavu, tak na celý film. Čakáte veci, ale tých vecí sa nedočkáte a namiesto nich sa dočkáte vecí, ktoré ste nečakali. Uf, táto veta mi prekvapivo napadla v sekunde, nerozmýšľal som nad ňou celú noc. Dnes nebudem chronický spoilerovač a tak len napíšem, že je tam predovšetkým v súvislosti s Lukeom fakt množstvo parádnych momentov a zvratov. Sám Mark Hamill (ktorý mimochodom vyzerá úžasne zanedbane, no zároveň stále má iskru v očiach) vyjadril isté pochybnosti ohľadom smerovania Lukeovej postavy. Na jednej strane mu dávam za pravdu, ale na druhej treba dať za pravdu aj režisérovi, ktorý sa kultovú, ikonickú postavu rozhodol nasmerovať nečakaným, ale o to osviežujúcejším smerom, pretože ono niekedy to tak býva, že legendy sú v skutočnosti tiež len obyčajní ľudia ako vy či ja. Zároveň však Markovým výčitkám na adresu zmeny kurzu jeho najslávnejšej postavy nerozumiem, pretože na konci sa zachová presne tak, ako sa zachovať mal, čiže všetko v cajku, či? Veľmi sa mi páčili aj planéty a to ako kasínová, tak „soľno-červená“ a najviac sa mi páčil prekrásne pochmúrny ostrov, na ktorý sa Luke utiahol (parádny running gag s „vtáčími“ obyvateľmi). (28.02.2018)