Zlodeji bicyklov

"Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad." - Toto konstatování středověkého básníka Villona zjevně platí i v nejnovějších dějinách, důkazem čehož může být i vývoj v poválečné Itálii, který se snažili zdokumentovat neorealisté. Jednou z jejich největších klasik je právě snímek Zloději kol, který jednoznačně doporučuji ke shlédnutí všem, kterým není lhostejná ta většina lidstva, která stále tone v bídě. Je to totiž snímek smuteně aktuální. (16.08.2005)

Ponurý příběh poválečného Říma. Namačkané tramvaje plné nezaměstnaných lidí na pokraji bídy. Lepič plakátů Ricci se svým synem hledají ukradené kolo, na němž závisí Ricciho další zaměstnání. Přestože po sledu mnoha událostí se dostávají až k zloději, kolo nezíská ani po té, co se zoufale pokusí ukradnout jiné a je sám chycen. Protentokrát je vše ztraceno. Příznačné pro toto klasické dílo italského neorealismu, jež vzniklo podle námětu Cesara Zavattiniho je také to, že De Sica obsadil hlavní role neherci najatými mezi nezaměstnanými přímo na ulici, kteří svým výkonem ještě gradují jeho autentičnost. (28.09.2004)

Film mapující italskou společnost poválečných dob, což rozhodně nebyla doba, kde by byl čas na řešení morálky. Prostředí je krásně depresivní. Hudba ještě více. Zahráno bylo vše uvěřitelně. Téměř jsem se nenudil. Film lze rozhodně považovat za přínosný, ačkoli nám nesděluje něco nečekaného. Na více, než na slabé 3* to však rozhodně nevidím. O nějaké genialitě skutečně nemůže padnout ani slovo. (11.12.2012)

Vskutku banální zápletka, která se postupně mění pro hlavní hrdiny nepříjemnou a pro diváky příjemnou procházku po Římě. Italský neorealismus asi nikdy nebude můj šálek kávy, ale Zloději kol mají jednoznačně největší sílu v jednoduchosti a díky tomu jsou pro mě přístupnější než většina ostatních italských filmů této doby. 7/10 (10.05.2013)

Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. (16.09.2009)