Kruté radosti

V podstate film, ktorý najlepšie charakterizuje slovenskú a českú porevolučnú kinematografiu. Tvári sa to ako umenie, ale je to komercia, nerieši to žiadne zásadné filozofické otázky, hrajú v tom tí istí herci ako inde, odohráva sa to v zidealizovanej minulosti a viac sa to hodí do televízie, ako na plátna kín. Takže v podstate spokojnosť a bodaj by aspoň takto vyzeral každý slovenský film. (30.06.2012)

Divný zvyk míchat drama s komedií. Kruté radosti jsou jednoznačně drama. A ještě divnější zvyk dávat dobým filmů jen průměrné hodnocení. Pravdou je, že se současné slovenské tvorbě nijak intenzivně nevěnuji, ale tohle je jeden z nejlepších novodobých slovenských filmů, které jsem v poslední době viděla. (09.12.2014)

Malebný vidiek v medzivojnovom období v ktorom žijú bežní ľudia upjatí k svojím každodenným zvykom, respektíve návykom. Po príchode "cudzinca" začína proces narušovania rutinného živorenia, prejavujú sa charaktery osôb, odkrývajú sa neznáme skutočnosti. Slovom, divoký impulz z vonka zasahuje do relatívneho pokoja vo vnútri a priestor (až na pár hrejivých okamihov) dostávajú hlavne vypäté situácie. Juraj Nvota sa spolieha na komorné podanie celej zápletky počas ktorej sa snaží zachytiť faloš, pokrytectvo, lásku, sklamanie a poukázať na ich separátnosť určovanú práve konaním/správaním jednotlivých obyvateľov dediny. Škoda, že je to tak tézovité a v povrchných frázach sa utápajúce. Navyše spočiatku sľubne rozohraná partia "stretu rozdielnych nátur" nemá kvôli unáhlenému strihu + schématickému skriptu takú katarznosť - vyznieva dostratena a hlavne vlastní koniec, ktorý moc uveriteľný a pasujúci teda nie je. (02.06.2011)

Takze pozeram, ze Julius Satinsky /Prodavac Humoru/ este tesne pred smrtou sa objavil vo filme, konkretne v Krutych Radostech. Sympaticky je zobrazena tematika pokusenia a bezradnosti v hladani lasky. Pauhofovu extra nemusim, ale Szidi Tobais bola vyborna a ostatni herci - Vetchy, Latinak .... sa dali zniest . 25 % (01.10.2016)

Juraj Nvota se učil od těch nejlepších. Ale s vlastními celovečeráky přichází poměrně pozdě. Po Krutých radostech vznikají jen filmy Muzika, Eštebák a Rukojemník, což není mnoho. Nicméně odvážný námět a první dospělá role Táni Pauhofové činí z Nvotova debutu nezapomenutelný zážitek, který zůstává dlouho v paměti. Předválečný život na slovenské vesnici připomíná osudy lidí z Palánku tak, jak je zachytil Ladislav Ballek. Osudy lidí určují jejich základní potřeby a pudy, emoce jsou čisté, ale nestálé. Ondřej Vetchý nepůsobí jakkoli nevhodně a skvěle zapadá do toho slovenského obsazení. Výprava je funkční. (12.11.2021)