Kruté radosti

Divný zvyk míchat drama s komedií. Kruté radosti jsou jednoznačně drama. A ještě divnější zvyk dávat dobým filmů jen průměrné hodnocení. Pravdou je, že se současné slovenské tvorbě nijak intenzivně nevěnuji, ale tohle je jeden z nejlepších novodobých slovenských filmů, které jsem v poslední době viděla. (09.12.2014)

Myslím, že existuje spousta lepších filmů na téma "lolitka čeří stojaté vody". Btw trochu mě zmátlo, že sedmnáctiletá Valentína až v tomto věku zažívá první menstruaci. Nebo jí má být méně? Těch 17 jsem našel v jedné recenzi. // Značný rozpor mezi nabubřelým oficiálním textem distributora a všedností vlastního filmu. 50% (18.02.2010)

Nvotu mám naozaj veľmi rád. Aj ako herca a aj ako režiséra. Myslím si, že so Šulíkom patrí k tej malej skupine tvorcov, ktorý sú produktívny, osobitý a na ich diela sa dá pozerať. Na Kruté radosti som sa tešil, ale namiesto uceleného príbehu som dostal mozaikovitú schematickosť rôznych postáv, ktoré sú späté prostredím. Lenže nejaký výraznejší presah som u nich nenašiel. Jednak je to preto, lebo ten mikrosvet je naozaj zobrazený len sporadicky a tiež preto, lebo emócie tak potrebné pre stotožnenie som tu nenašiel. Som rád, že Vetchý, Mikulčík aj výborná Pauhofová sa nestrácajú v návale sentimentu, ale ten bude pre mňa vždy potrebnou súčasťou keď príde na zobrazenie emócií. Kruté radosti sú o nedospelých ľuďoch, samote a možno aj tom zle v každom z nás, ale spôsob akým to Nvota zobrazuje je príliš odťažitý aby sa vytvorila potrebná katarzia. Kruté radosti sú tak síce pekne natočeným, ale emočne chladným filmom. Pre mňa skôr sklamanie. (30.03.2013)

Krásný příběh o dítěti, které ze všech dospělých sejme jejich faleš a pokrytectví, ale samo si přitom vyrobí první "dospělou" jizvu. Škoda, že si tvůrci víc nepohráli s atmosférou maloměsta, a věčná škoda, že ve snaze po pozitivním konci nakonec vyrobili tak nepochopitelný a nesmyslný závěr, který do značné míry popírá celou jejich dosavadní snahu. Jinak herci jsou výborní - od Táni Pauhofové přes Ondřeje Vetchého až třeba po Milana Mikulčíka! (10.02.2003)

Juraj Nvota se učil od těch nejlepších. Ale s vlastními celovečeráky přichází poměrně pozdě. Po Krutých radostech vznikají jen filmy Muzika, Eštebák a Rukojemník, což není mnoho. Nicméně odvážný námět a první dospělá role Táni Pauhofové činí z Nvotova debutu nezapomenutelný zážitek, který zůstává dlouho v paměti. Předválečný život na slovenské vesnici připomíná osudy lidí z Palánku tak, jak je zachytil Ladislav Ballek. Osudy lidí určují jejich základní potřeby a pudy, emoce jsou čisté, ale nestálé. Ondřej Vetchý nepůsobí jakkoli nevhodně a skvěle zapadá do toho slovenského obsazení. Výprava je funkční. (12.11.2021)