Rodinná oslava

Naprosto vynikající Vinterberg, na kterého si budu muset trochu posvítil. Jedná se o těžkotonážní talky drama, ve kterém sledujeme průběh rodinné oslavy 60. narozenin otce rodiny, na kterou se sjedou desítky hostů ke společnému setkání. Po letmém seznámení s hlavními aktéry a jejich povahami se roztočí kolotoč událostí, které pramení z jakési tajemné minulosti členů rodiny, které zůstávají po celou dobu filmu značně neurčité, ostatně jako celá pointa příběhu. Čím déle jsem film sledoval, tím víc jsem by zvědavý, co se z toho vyklube. Nečitelné, psychologické, poutavé, severské. Trošičku podezřívám LvT, že si prostředí pro svou Melancholii půjčil právě odtud. Doporučuju! (16.03.2014)

Částečně zklamání, částečně nadšení, celkově velké překvapení. Nevěděl jsem, do čeho jdu, a po úvodní trochu útrpné seznamovací bitvě jsem odcházel jako zpráskaný pes s pocitem nejhlubší deprese a deprivace. Byl jsem totiž násilně donucen sledovat jeden z nejpřekvapivějších a v jistém slova smyslu nejzvrácenějších dějových zvratů, který mě zásluhou velmi naturalistické výpravy připravil o jednu z nejcennějších životních jistot. Netvrdím, že to byl ten nejdůležitější motiv, ale stojím si za tím, že právě zde přichází čas na chvíli vypnout a zamyslet se nad tím, co jsme právě viděli. Náročný kousek, který rozproudí škálu našich emocí, ale zároveň je studený a nepříjemný jak nachlazená tchýně (i když vzhledem k filmu mě napadá jedno o dost odpornější přirovnání..)... Fuj. 80% (12.04.2014)

Obří rodinné sešlosti plné formalit jsou zkrátka zlo. Někteří egoističtí hlavouni rodiny, kteří svolávají tetičky a synovce i z toho nejzapadlejšího kolene, aby uctili pseudo-důležitost rodiny si zkrátka neuvědomují, že z násilného slučování příliš rozdílných lidí do jedné intimní společenské akce nemůže vzejít nic dobrého. Rodinná oslava tohle pěkně ukazuje. Navíc dobře dává do kontrastu formální, uctivé chování navenek s odhalováním skandálních kostlivců ve skříni. Ne všechno je v Rodinné oslavě detailně propracováno a postavy se ne vždy chovají logicky, ale jako komorní drama nelze než doporučit. 7/10 (04.03.2014)

Námět filmu s přetřásáním rodinných vztahů a odhalením dlouho utajené křivdy na jubilejní oslavě provinilého otce není určitě špatný. A zřejmě by to na mě i dokázalo zapůsobit, kdyby film neměl tak příšernou rozklepanou kameru a kdyby po většinu času nepůsobil jako homevideo točené puberťákem s ADHD. Když už zůstanu u těch anglických zkratek, některé detaily v záběrech i střihy byly totálně WTF. :o) Oproti von Trierovým Idiotům (coby dalšímu „Dogma 95“ filmu ze stejného roku), kterým jsem věnoval nejnižší možné hodnocení, musím uznat, že Vinterbergova Rodinná oslava má zase alespoň zajímavý příběh, slušně rozpracovanou psychologii vybraných postav a asi tři hodně dramatické scény kolem postavy otce ve mě vyvolaly silnější dojmy. Jen jsem se vzhledem k celkové formě spolu s kamerou do toho filmu pořádně nedokázal dostat a ve výsledku měl velmi podivně chaotické a roztříštěné dojmy. Když už to konečně začalo být kdesi v polovině hodně zajímavé, silné a napínavé, následovaly asi tři minuty náhodných záběrů s procházením či povídáním o všem možném, nesrozumitelné hromadné mluvy a ještě s podivnějšími střihy, než doposud. V jiné pasáži je zase silná scéna následována bláznivou tancovačkou všech hostů, takže i veškeré napětí dokáže každou chvíli kolísat. Nikomu to nechci brát, jestli tvorbu hnutí Dogma 95 vnímá jako špičkové filmové umění, ale mě osobně tato forma připadá až příliš samoúčelná a pseudoumělecká. Ze tří filmů Thomase Vinterberga, které jsem dosud viděl (dále Hon a Chlast), mi tenhle paradoxně připadal i tak nejzdařilejší, ale jinak jsme si s panem režisérem ani s odstupem času nesedli. Stává se... [45%] (10.02.2022)

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. (03.12.2012)