Pořád jsem to já

Alzheimer je potvora. Děsivá potvora. Zvenku alespoň na začátku není vidět, ale postupně vás sežere zaživa, až prostě zmizí všechno, co vás dělalo vámi. Přesně tohle Still Alice výborně popisuje. Výkon Julianne Moore, hudba Ilana Eshkeriho i to, jak v průběhu nemoci mění postoj rodiny k Alici - tohle všechno tvoří funkčí mozaiku, kde je úplně jasné, co tvůrci chtějí sdělit. Moje výtka je, že v jednu chvíli (Alicin proslov) film diváky emocionálně vydírá. Podle mého by lépe fungovalo, kdyby tvůrci víc ukázali, jaké to pro rodinu je, postupně ztrácet matku a manželku. (27.03.2015)

Amerika začíná objevovat Alzheimera, viz taky tohle čerstvý video. Malinko tendenční scénář vykrejvá Julianne Moore, jež neumí zklamat a Still Alice tak patří do dlouhé řady těch filmů, které svým výkonem pozvedá o level výš. Zde ji v tom ovšem hodně (a pro mě nečekaně) pomáhá i dokonalá Kristen Stewart. (23.12.2014)

Od filmu se mi dostalo téměř přesně toho, co jsem si od něj sliboval. Silný, místy emočně niterný příběh, vcelku nenásilné stupňování rozvíjející se choroby (což rozhodně nemohlo být jednoduché i s ohledem na délku filmu) a pak samozřejmě to hlavní, kvůli čemu jsem do snímku šel-výtečný herecký výkon Julianne Moore. Snaha zkombinovat vážnost s odlehčeními v podobě rozdělení dnů na lepší a horší mi přišla vyvážená, pár scén jistě bylo hraničních, ale tvůrcům se to vždy podařilo ukočírovat. Některé z nich pak fungují naopak na 100%, ať už je to oznámení dědičnosti, „návod“ nebo třeba takové zdánlivě obyčejné zavazování tkaniček. A pak je tu samozřejmě „nenápadně“ uvědomělý konec, který se myslím také povedl. Za mě to budou silné 4*. (18.05.2015)

Oscarová sezona je tady, myslím, že letos to bude nadmíru zajímavé. Možná někomu bude chybět větší dramatizace, jiní ovšem ocení, že notebookem (a pečlivým návodem z minulosti) to neskončilo. A drama zůstalo v tom, že sice Still Alice, ale už sakra jiná Alice. Rozklad lidské osobnosti po americku, který jsem však z hlavy dostal až překvapivě brzy. Julianne Moore („Kéž bych měla rakovinu.“) je samozřejmě výborná (ač bych to viděl maximálně na oscarovou nominaci), rozpuštěné rusé vlasy, zelené oči, bledá pleť (přesně jak jí známe a máme jí rádi) a znovu důkaz, že Moore je herečkou bez limitů, která dokáže překvapovat. Hereckou jistotou je i Kristen Stewart. Nejprve pokles myšlení, paměti, úsudku. Nakonec demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci druhých. Pryč jsou vzpomínky, pryč jsou znalosti, pryč je osobnost jako taková. Civilní, melancholické, reálné, s identifikací postav už to však bylo horší. Nicméně klobouk dolů před režisérem a scénáristou Richardem Glatzerem, který trpí neléčitelnou Amyotrofickou laterální sklerózou (ano, fenomén 2014, obtížná neurologická kapitola a polévání se ledovou vodou) a který věděl, kdy přispěchat se závěrečnými titulky a nedělat z téhle látky srdceryvnou show. 75% (03.01.2015)

Nepríjemná, smutná téma výborne dramaticky spracovaná. Aj napriek tomu, že ide o USA snímok, je tu minimum pátosu a všetko (možno s výnimkou rýchleho progresu choroby hlavnej hrdinky), mi tu prišlo reálne a ako vystrihnuté zo života. Nedalo mi nespomenúť si na podobný snímok z Ázie - Moment to Remember (2004), dokonca sa mi zazdalo, že tu Američania pre svoj snímok našli aj pár prvkov, ktorými sa nechali inšpirovať. Ale nevadí mi to, pretože výsledný efekt bol naozaj vynikajúci a emotívny (hlavne ku koncu), korunovaný famóznym výkonom J. Moore, ktorá mimochodom toho oscara mala dostať už dávno. A keď sme už pritom, vôbec by som sa nenahneval, keby Still Alice získal ešte jedného - za najlepší film (škoda, že snímok nebol nominovaný). 85/100 (12.03.2015)