Na vine sú hviezdy

Rakovina není jen pro starý. Green má na poutavé teen příběhy patent, ale snímek posouvá na vyšší úroveň neskutečná chemie mezi ústřední dvojicí, kteří vytvořili jednu z nejúžasnějším dvojic filmového plátna. Jak se ukázalo u Hledání Aljašky, tak geniální knihy by měli dostávat minisérie, kde je větší prostor pro jednotlivé charaktery, jenže to už bychom umřeli blahem. (09.07.2023)

Je to takovej ten film, ve kterém se dva krásní mladí lidé v terminálním stádiu rakovinu poprvý políbí v muzeu Anny Frankový (!) a ostatní návštěvníci začnou spontánně tleskat. První lidi v sále začali nahlas brečet po deseti minutách, což je asi novej rekord, za stoprocentně podbízivý dojáček to ale úplně označit nechci. Na to Shailene občas až moc trefně hejtuje "rakovinové podpůrné skupiny" či vrstevníky posedlé "tisícem lajků" a některé situace nemají to nejvíce očekávatelné sladkobolné vyústění. 60% (03.06.2014)

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. (24.09.2014)

Na tohle téma jsem už viděl řadu zajímavých filmů. Příběh je postaven relativně na pravdivém základě a pominu-li některé situace, které tlačí moc na pilu, tak jednoznačně to hodnotím pozitivně. Protože výsledný dojem není ani trochu špatný. Ve všech případech v tomto ohledu je vždycky krásné, když člověk najde někoho, s kým se může podělit o své touhy a představy, ať zdravý či nemocný. Dojemná love story. (22.11.2014)

„Keď som v nemocnici pýtali na stupeň bolesti, nemohla som hovoriť, tak som ukázala číslo 9. Sestrička mi neskôr povedala, že som bola veľmi odvážna, lebo bolesť určite bola na desiatku. No ja som si desiatku šetrila na dnešok.“ Film má viac ako dve hodiny, ale hoci je mierne zaliečavý, občas stráca tempo a nasilu sa snaží byť odľahčený a vtipný, ku koncu si uvedomíte, že práve tým vás (ne)paradoxne dostal. Že vám prvú hodinu okolo nôh jemne omotával lano a potom pritiahol a mal vás. Niekomu sa môže zdať, že snaha tvorcov „odvážne a drzo“ hovoriť o rakovine s čiernym humorom je super, ale v 50/50 to podľa mňa fungovalo o čosi lepšie. I tak je ale výsledkom mierne nadpriemerný a ku koncu dojemný. Cynický prístup k rakovine nemôže vydržať celé dve hodiny, preto navštívime Amsterdam (vrátane WTF scény z múzea Anny Frankovej) i muža, ktorý je na hovno človek, ale je dobrý spisovateľ. Ku koncu sa príbeh, pomerne podľa očakávaní, zlomí a nastáva tragédia, no aj tak vás táto tragédia prekvapí, keďže... (01.01.2017)