Zmenšovanie

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

„Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že budu jednou 13 centimetrů vysoký, a co hůř, že budu pomáhat slavné vietnamské disidentce sehnat novou nohu během okružní plavby fjordem v Norsku, diskutovat o konci světa, řekl bych, že je šílený," pronese v druhé polovině snímku Matt Damon. Zní to jako hodně divný guláš, ale ono to tak nějak je. Duo Alexander Payne a Jim Taylor zkusilo ambicióznější látku, ubralo na humoru i laskavém pojetí. A to je krapet škoda. Například v jejich Schmidtovi zaznívá kritika amerického snu, i tady hlavní postavě dochází, že leccos v životě promrhala, a pokouší se dohnat, co se dá. Jejich kousky možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak mají propracované postavy, se kterými je nám dobře (Jack Nicholson, Bruce Dern, pánové z Bokovky). Mnohdy si hrdinové prošli nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit a směr, kterým se chtějí vydat. Tentokrát vytvořili svět, kdy ti, jež mají hluboko do kapsy, nebo jim vadí, jaké množství odpadu jsou schopní vyprodukovat, můžou být díky severské vědecké metodě nenávratně zmenšeni. Budou si žít jako milionáři, protože jejich majetek se po převodu zněkolikanásobí. Jenže se vše zkomplikuje. Výsledkem je podle očekávání bizarní záležitost, ve které se ušlápnutý Damon snaží, ale s několika vedlejšími postavami si dali tvůrci daleko víc záležet. Třeba s jednonohou vietnamskou uklízečkou, která nakonec našeho hrdinu popošoupne a ten má konečně pocit, že dokáže ostatním něco nabídnout. Duo tvůrců přesto moc neví, co chce vyprávět. Chvíli jsou komičtí (to bohužel málo), jindy romantičtí, pak dramatičtí, nechybí ekologický podtext (globální oteplování i přelidnění nebo migrace) a samozřejmě samotná hlavní zápletka je sama o sobě hodně science fiction. A pak se zasekneme a moc nevíme, kam dál. Sociálně-kritický pohled je velmi zúžený, zoufale málo je pracováno i se samotnou myšlenkou zmenšeného světa. Motivů je hodně, ovšem nejsou uchopené ani originálně, ani citlivě. S nápadem šlo prostě pracovat mnohem lépe. Co pak zamrzí nejvíc, a už jsem to zmínil, je absence chytrých slovních výměn. Příště tedy prosím zase něco menšího a s postavami, které budou pro tvůrce i nás skutečně zajímavé. (09.02.2018)

"Díky, že pomáháte planetě." Abych si to ujasnil, tak když se zmenším, tak hodnota mých úspor raketově vzroste, bydlení se zvětší, mnou produkovanej odpad se minimalizuje, budu žít v místě bez zločinu a ještě mi za to stát poděkuje? To zní tak báječně, že do toho nejdu. Neumím si totiž představit, jak bych se při velikosti vztyčenýho prostředníčku mohl cítit bezpečně, domáhat se svejch práv nebo se na pokyn budoucí vlády nenechat zašlápnout. Přesto Zmenšování nabízí mnoho zajímavých otázek, který mi nějakou dobu rotovaly hlavou, ale zábavu mi přitom přinášel pouze pan Dušan. A o tý vietnamský disidentce nechci ani nic psát, protože mě od prvního okamžiku štvala tak, že bych ji nejraději humanitárně usadil do epicentra jadernýho výbuchu, ale obávám se, že ani on by proti ní neměl šanci. (04.09.2018)

Downsizing je dalším filmem, ve kterém plave velké množství nevyužitého potenciálu. Přitom začátek je velice funkční. Působí sice jako groteska se zajímavou myšlenkou (i ty střihy, či hudba k tomu hodně svádí), ale rozhodně nenudí a zaujme. Povedený je například cinkající (mikrovlnka) stroj, Neil Patrick Harris (a jeho chvilka slávy, i proces redukce, který se jednoduše povedl. Matt je zajímavý a zdá se, že všechno bude skvělé. Tohle však skončí ve chvíli, kdy dojde ke zmenšení a dostaví se Dušanova párty. Jeho postava by s lepším vedením mohla filmu hodně přidat (navíc je Waltz zajímavý), ale celkově ho přebíjí okolí a příběh, který se od hravosti pomalu přesune k frašce... Ngoc je vcelku otravná a ve finále se jedná jen o běžnou "křupanku" s dobrým srdcem. Což je vzhledem k její původní prezentaci - ekoaktivistka, kterou věznili kvůli jejím postojům - dost málo. Film tak ztratí na své ladnosti a zajímavosti... Po odjezdu do Norska už stojí za zmínku snad jen osm druhů sexu, jinak se všechno úmorně vleče. Věčná škoda. Po druhé polovině na tu první málem zapomenete... (04.01.2018)

(54%) Zmenšování. Snímek, který mě v první polovině tak strašně bavil, že jsem byl po skončení tak zklamaný, že se ta druhá půle snímku tak debilně vymkla kontrole. Jako kdyby tento počin režírovali dva režiséři. Nápad to má perfektní, ta atmosféra, odhodlání se nechat zmenšit, to vše mě strašně bavilo. Jenže druhá část už je strašně nudná. Navíc mě vadili dvě věci. Za prvé, ta dějová linie s vietnamkou mě vůbec nebavila, byla otravná a celé to bylo takové rušivé a k danému tématu se to absolutně nehodilo. Ta druhá věc je, že jsem se těšil na bizarní a věcné problémy zmenšených lidí. Jenže to bylo celé odfláklé. Lahve vína, sklenky, to vše bylo pro malé pidilidi jak šité na míru. No, velká nelogická blbost to asi není, ale já si to představoval propracovanější. M.Damon zahrál svůj standart, stejně jako Ch.Waltz, který mě zde dost seděl, zbytek v pohodě. Hudba přijatelná. Takže nakonec hodnotím jen průměrem. Velká škoda, mohlo to být lepší, rozjezd byl víc než slibný. Víc to kritizovat nehodlám. Jako jednohubka to není nejhorší záležitost, ale podruhé si to už nepustím. (18.02.2018)