Morgiana

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Obsazení jedinečné Ivy Janžurové do obou rolí protikladných sester považuji za jeden z nejlepších nápadů českého filmu. Proč jedna má všechny nápadníky a druhá žádného, když jsou stejné? Protože se lépe chová? Lépe splňuje ideál čisté blondýny? A proč je divákovi vlastně sympatičtější ta druhá, ta zlá? Chytrý film, u kterého se můžete bavit v detailech („Ten průvan mě jednou zabije.“) a psát eseje na téma, proč se jmenuje podle kočky. Na rozdíl od některých zde hodnotících se mi velmi líbil i „zrychlený“ konec. Hodinu a půl sledujeme příběh rozvíjející se v klidném tempu, a náhle je asi během tří vteřin řečeno všechno. Bum průvan, bum kočka, bum mrtvá sestra, živá sestra, bum alkohol! Konec! Jaký to krásný šok! (23.11.2021)

"Jé, ty jsi našla mou panenku Viktorii. Byla tam i tvoje Klára? - Ano, ale už byla celá rozpadlá a neměla oči" Černá a bílá, zlo a dobro. A „jen“ jedna Janžurová v režii šílence. Hutná atmosféra podtržená mnohdy mrazivými hororovými scénami, pohledy z kočičí perspektivy, náznaky zvrhlého erotična a skvěle zpracovaným finálním twistem. I když zrovna ten bych uvítal ještě zlomyslnější a kdyby se v závěru role obou sester obrátily, vůbec bych se nezlobil, předloha, nepředloha. P. S. V oné dvojroli bych si dokázal představit i Jaroslavu Adamovou, zejména Viktorie by zřejmě nabyla opravdu démonického rázu. Kdo viděl pohádku Jamamba, jistě mi dá za pravdu… (21.09.2017)

Při vší úctě k Herzovi i Janžurové mě tento zajímavý filmařský počin příliš neoslovil, sledoval jsem ho dosti nezúčastněně, a poněkud jsem se ztrácel v motivacích jednotlivých postav - především postava zlé sestry mi byla takřka záhadou a vůbec jsem jí nerozuměl. Svým způsobem mě tam fascinují ty mořské lokace a secesní kostýmy, a v některých momentech je to herzovsky výborné, ale přesto jsem si k tomu filmu cestu nenašel, a víceméně se u toho spíše nudil - bohužel. (17.02.2022)

Juraj Herz ukazuje, že horor zvládal skutečně dobře a že je naprosto jedno, jaké si zvolí prostředí, hlavně, když má k dispozici skvělé herce. On už dokáže vygradovat atmosféru a okořenit příběh tak, aby vás bavil celou dobu. Tohle je ale jednoznačně představení Ivy Janžurové, která filmu vévodí a dokáže vás okouzlit, stejně jako zhnusit v podstatě v jednom okamžiku. (30.12.2014)