Kde sní zelení mravenci

Komorní snímek o střetu dvou odlišných kultur (koneckonců Herzogovo životní téma), jehož coby sluníčkářsky hrozící agitku o proradnosti zlého kolonialismu značně převyšuje vnitřní filosoficko-existenciální rozměr. Kde by jiní spotřebovali prázdných tezí, filmař Herzog spoléhá na sugesci obrazu a po čertech svéráznou poetiku, jež jde ruku v ruce se zachycením Aborižinců a jejich dojemně směšných, přesto v mnoha ohledech zásadních návyků. Film s tak prazvláštní atmosférou by smrtelník těžko pohledal. Domorodci pilotující letadlo nemají chybu. Jsou to vlastně tak trochu Ropáci o pár let dříve. Herzog je nenahraditelný mág. A i když Where the Green Ants Dream nepatří po výrobní stránce k jeho nejoslnivějším snímkům (nikdo zde netahá stovky tun vážící parník přes kopec uprostřed Amazonie), a už vůbec ne k těm divácky nejznámějším, v určitém smyslu je to pro mě dokonalý úkaz meditatitivní filmové podívané, jejíž ekumenický přínos by neměl zůstat opomenut. (09.01.2024)

Ja by som si dovolil výhradu, že niektoré scény sa mali zostrihať, aby film pôsobil svižnejšie. Ale to by mohlo narušiť spánok zelených mravcov, čo nemienim riskovať. Ešte by som dopadol ako pes tej starej panej. Určite ho tam hľadá stále. A lietadlo bez krídla tiež zrejme lieta dodnes. Schrödingerove mravce môžu potvrdiť. (11.04.2024)

Pozor na to! Tohle není žádná ekologická ani "aboriginní" agitka, jak by se mohlo zdát po přečtení obsahu, a toho, komu něco říká jméno Werner Herzog, by to asi ani nenapadlo. Na druhou stranu ten film je samozřejmě o tom, kterak Austrálci cítí přírodu i život poněkud jinak a kterak naše civilizace vstupuje v bludný kruh. Na Herzoga skutečně až moc "chytlavé" téma - ale klasickou cestou těchto snímků naštěstí úplně nejde. V dalším protikladu k tomu je film klasicky herzogovsky improvizovaný - někdy až příliš. Je to solidní směs náboženství, magie, mystiky, ekologie, humoru a hlavně zajímavý film. (29.07.2005)

Myslím, že nejčastěji používaným hudebním nástrojem ve filmech, na které jsem se naposled díval, nebyla kytara, housle ani klavír. Werner Herzog nenatočí pro svou matku běžný film, možná by jeho hrdinům nerozumněla. Proto se také mluví o mravencích a ne termitech. Proto také je tu spousta náznaků a žádný náznak odpovědi či řešení - dokonce ani ten zatoulaný pes se nenašel. Ale když už musíme předpokládat, že tomu rozumněla Herzogova máma, pak tomu přece musíme rozumnět také! (24.02.2019)

Pozoruhodný film o nevyhnutelném střetu dvou světů. Bílých  dobyvatelů  australského kontinentu s původními obyvateli. Jsou to světy příliš rozdílné na to, aby mohly najít nějakou společnou řeč. Bylo pro mě hodně zajímavé ty pokusy o domluvu sledovat, ať už probíhaly uprostřed australské pouštní krajiny, při návštěvě domorodců v centru moderní civilizace, či v soudní síni. Tu návštěvu města jako by se mi podařilo vnímat očima Australců, cítila jsem z ní odlidštění, neklid a chaos. A zase při zdlouhavých záběry písečných plání jsem pociťovala klid, namísto nudy, který by se mohla nabízet. To se tvůrcům povedlo. Úplně jsem ale neporozuměla tomu, k čemu nakonec dospěl geolog Lance. No, třeba si to chtěl jenom zkusit. (08.04.2024)