Čistá duša

Čistá duše je dílem zcela mimořádných kvalit a Ron Howard je opravdový tvůrce silných příběhů, kde zvolil formu vyprávění umožňující nám divákům vidět svět i hlavního hrdinu jeho vlastníma očima. Film mě hladil po duši. Tohle je herecký vrchol Russella Crowea, který mě opět nezklamal. Pokud se vrátím k vrcholům Rona Howarda - tady byl výkon Crowea skutečně dokonalý a dokázal mě rozplakat (krása). Nádherný scénář (rukopis Akiva Goldsmana) a dokonalá režie Rona Howarda. Nádherná podívaná, která jde především přes srdce. (29.01.2012)

Nieže by to bol priemerný film. To určite nie. Len po čase ma to trošku nudilo. Na rozdiel od takého Proof (2005), ktorý som zhltol s plnou parádou. Inak je to veľmi pôsobivý film, ktorý určite utkvie v pamäti. Hlavne to zobrazenie narušenej osobnosti a samozrejme herecké výkony všetkých zúčastnených. O deji nič neprezradím, treba to zhliadnuť. Najviac ma pobavilo použitie diaľkového ovládača. (20.05.2006)

Upřímně, chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, jak skvělý, chytrý a krásný film to je. Sice jsem trochu nepochopil, proč Jennifer dostala Oscara (nic proti ní, ale nepřišlo mi, že by tahle role byla jaksi složitá) a Russell ne (jeden z největších omylů akademie, tohle byl famózní výkon) ale jinak - genialita si podává ruku s krásou. 100 %. (24.10.2010)

Po trochu nudnějším začátku, kdy nebylo moc zřejmý, jestli je ten Nash autista, nebo jen "jinej", přišel Pentagon, luštění kódů a začalo se to slibně rozjíždět. Pak nastoupil na scénu Parcher a začalo pronásledování, nejistota, léčebna a tuhle část filmu jsem opravdu hltal scénu za scénou. Dále následoval boj s nemocí a bohužel dost patosovej konec (znovupřijetí na univerzitu, propisky a samozřejmě cena, velká slova, slzy atd.) Takhle mi to vychází zhruba na 4* a ty ještě potvrzují herecké výkony; Crowe se opravdu předvedl, stejně tak perfektní Harris a Connelly, která mě překvapila nejen svým herectvím (doteď jsem s ní viděl pouze Requiem za sen). (08.11.2009)

Přiznám se, že když jsem na tento film šla do kina, tak jsem o životním příběhu nositele Nobelovy ceny Johnovi Forbesovi nic moc nevěděla a snad proto ve mě nechal film tak silný emotivní zážitek. Než jsem pochopila že vlastně trpí schizofrenií a že všechno co se mu celou dobu dělo byly opravdu jen jeho myslí vytvořené bludy. Líbil se mi konec, kdy se vlastně dokázal smířit s nemocí a vidiny které měl dokázal dostat do určitých mezí a přizpůsobit se a snažit se žít normální život. (24.08.2011)