Fany

Překrásný herecký koncert Jiřiny Jiráskové a Jiřiny Bohdalové. Výborný scénář z pera Jiřího Hubače jak jinak než geniálně na filmové plátno převedl Karel Kachyňa. A ten nádhernej ústřední hudební motiv Petra Hapky - to je prostě kouzelné pohlazení. A když se ve filmu objeví vlčák pan Divoký, jsem dojat. Čarokrásný film. (24.04.2016)

Naprosto chápu, v čem je tento film nedokonalý a chybující, všechny ty kritiky snesené na Karla Kachyňu mají asi své opodstatnění. Jenže- s přibývajícími léty Kachyňa i jeho divácká obec přehodnotily priority, pohled kupředu za horizont vystřídalo ohlédnutí se zpět a taky okolo sebe. "Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál...". Jiřina Jirásková coby stárnoucí primářka je vynikající a stejně tak Jiřině Bohdalové se povedlo překročit svůj stín a zahrát postavu, na kterou bych si u ní nikdy nevsadil. Jde tu ale hlavně o paní primářku, co udělá se zbytkem života, který jí ještě zbývá, zda bude mít ještě sílu něco užít, otevřít se, mít rád. A Fany je přesně ten klíč, který do zámku pasuje, aby jí ty dveře do života otevřel. To je oč tu především běží...80% (25.09.2014)

Smutný, melancholický příběh plný skvělých hereckých výkonů v podání Jiřiny Bohdalové a Jiřiny Jiráskové. bohužel ale, jde též o film, který nemá žádnou honosnou dějovou linku, naopak působí minimalisticky, což je též hodno chvály, ale na druhou stranu po jednom zhlédnutí postrádám motivaci film znovu vidět. Navíc se tu a tam viditelně ždímají násilně emoce. Hlavně co se týče skrze vztahy se zvířaty. Suma sumárum, hezký český lepší průměr. Na dopoledne kvalitní podívaná u žehlení. 70% (03.05.2021)

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% (11.07.2012)