Dôverný nepriateľ

Kokos, nechcel by som vidieť tie účty za taxi. A kuriér? Už vidím jeho reakciu, keď toľkokrát po sebe zbadal, kam má doručiť kyticu/balík. Ale irónia bokom, tento film si ju prekvapivo nezaslúži. Prekvapivo preto, že trailery boli príšerné a výsledok taký nie je. Prekvapivo aj preto, že zápletka o mega-inteligentnom futuristickom dome môže pôsobiť naivne. Ale naozaj? Pozrime sa na techniku, akú sme mali v 90. rokoch a akú máme dnes. Rozdiely sú priepastné. Už dnes máte nehnuteľnosti, ktorých počítačové systémy vás vedia upozorniť, že vášmu plnotučnému mlieku v chladničke končí trvanlivosť alebo dokážete z roboty smartfónom zapnúť vysávač. Takže po tejto stránke som s Dôverným nepriateľom nemal problémy. Takisto som nemal problém s hercami. Gabrielu Marcinkovú sledujem pri práci už pár rokov a je to profesionálna sympaťáčka. Vojtěch Dyk je vyrovnaným, prirodzene suverénnym partnerom. Z vedľajších úloh zaujmú Zuzana Porubjaková ako veselá kamoška, Pavel Rímský ako kurátor, Ady Hajdu ako tajomný šéf firmy a Ondřej Malý ako ešte oveľa tajomnejší sused (s vlčiakom). Snáď len Roman Luknár je v úlohe detektíva wtf, tak ale aspoň je sranda. K tomu krásna výprava parádneho domu v super prírode. Páčilo sa mi aj to, že film nie je dabovaný a Česi rozprávajú po česky a Slováci po slovensky. Snímka od začiatku disponuje kvalitnou, príjemne zimomriavkovou atmosférou. Tušíte, že niečo nie je OK a že sa to skôr alebo neskôr vymkne spod kontroly a začnú sa diať znepokojujúce škaredosti. Tento naliehavý, vtieravý pocit znásobuje Brzobohatého thrillerová hudba. A nechýbajú nahotinky. Nanešťastie, asi 20 – 25 minút pred koncom sa to tvorcom celé začne rozpadávať, dostávať to trhliny (až praskliny), logika definitívnu odchádza na dovolenku (a už sa nevráti), správanie postáv nedáva zmysel a dom sa začína správať ako Skynet. Záporne by som hodnotil aj agresívny strih, vinou ktorého vypadávajú kľúčové okamihy. V jednej chvíli osoba X nájde u seba doma osoby Y a Z, ktoré tam nemajú čo robiť, škaredo sa na ne zadíva, STRIH, obe osoby vychádzajú z jej domu. Alebo vrátnik vo firme povie zdanlivo šokujúcu vetu o „testovaní ľudí“. Čakal som, čo sa z toho vyvinie a ono nič, už sa k tomu v priebehu filmu nikto nevrátil (z toho súdim, že film sa dosť drasticky prestrihávam a pôvodne bola zápletka o niečom úplne inom). A že by Andrej nepoznal bývalého kolegu? To sa mi tiež nezdá, hoci možné to za určitých okolností samozrejme je. Koncový twist s vysvetlením to už nezachráni. Napriek tomu som mal z návštevy kina pozitívne dojmy, pretože počas leta na Myjave kino z kamennej budovy prechádza do areálu Trnovce. Temné a hlboké lesy, nad hlavou vám žiaria hviezdy, okolo hlavy lietajú svetlušky a uprostred toho kino. Wow. Amfiteáter Trnovce, Myjava 2018 (17.08.2018)

Karel Janák se vždycky profiloval jako autor oblibující si zahraniční vzory. V poslední době začal navíc pošilhávat po Slovensku, což přineslo několik zajímavějších nápadů. Před lety se mu povedlo oslovit české puberťáky, později přivedl do českého filmu Kristínu Svarinskou, pro slovenský trh natočil Cuky Luky Film a Důvěrný nepřítel už je čistou koprodukcí. V době premiéry bylo docela zajímavé chodit po Bratislavě a na každém rohu vidět plakát s Dykem. Nakonec se ukázalo, že Janák tentokrát zkouší thriller s umělou inteligencí. A funguje mu to alespoň částečně. Exteriéry jsou fakt pěkné, chvíli jsme v pražském Karlíně, za moment kdesi na Slovensku v překrásné krajině. Herecky je to taky zajímavě namíchané, jsou tu tři výrazní Češi, zbytek jsou Slováci. Marcinkovou a Porubjakovou vnímám jako zajímavé objevy, Hajdu a Luknár patří mezi ty tváře, které ráda uvidím kdykoli znovu. Samotné téma je na naše poměry natolik nevšední, že lze odpustit v rámci celku ledasco, detaily sice občas zaskřípou, ale s podobnou energií bych ráda viděla mnohem více žánrových filmů vzniklých v našich luzích a hájích. (01.08.2021)

Pokus o thriller selhává na vícero frontách. Scénář chvílemi vypadá, jakoby byl psán pro komedii, obsazení z valné části nefunguje (některé postavy jsou natolik nesympatické, že jen trochu cyničtější divák si jejich smrt přeje) a režisér evidentně přecenil svoje síly (i rozpočet), protože na technothriller evidentně nemá. To je nejvíce vidět u závěrečné akční pasáže, která zřejmě měla být dramatická, ale já už ji bral jako čirou komedii. Film tedy sbírá body hlavně díky Gabriele Marcinkové, kterou kvůli tomu opakovaně svléká, či nechá chodit jenom v sexy prádélku. Bohužel, to je na thriller málo. (09.09.2019)

Asi to najpresvedčivejšie čo sa hereckých výkonov týka, bola masturbácia Gabriely Marcinkovej. Nepochybujem že to nepredstierala a trošku sa so sebou vo vani pohrala. Prečo aj nie, keď pod vodou nebolo nič vidieť. Určite v tom má bohatú prax. Ešte spomeniem, že mi neskutočne pripomínala Daisy Ridley. Supermoderná presklenná budova uprostred tatranskej samoty, vybavená luxusom a riadená programom, ktorý plní všetky želanie - ako sa ukáže, aj tie nevyslovené. V dome sa tiež množia sprvu zdanlivo nevinné lapálie, výpadky a poruchy, vďaka ktorým hustne nálada: nie snáď strašidelná, ale nepríjemne neistá. A konečne v dome, kde sochárku navštevuje jej jeblá cigánska kamarátka, sa tiež nájde veľa dôvodov k vďačným obrazom ženskej polonahoty či nahoty, od sprchy po vaňu, ktorá dokáže samovoľne zariadiť orgazmus. (20.11.2019)

"Jestli se má tendům o tebe starat, tak tě musí vidět." Po chytrým domu jsem nikdy netoužil a po setkání s Alfiem se na tom nic nezměnilo. On by mi kecal do kvality potravy, určoval by mi délku spánku a radil při masturbaci. Kamery by však nic neviděly, ale pouze vše zaznamenávaly. Chytrej dům je pro mě prostě zlej sen, ale tohle mě celkem bavilo. Navíc jsem byl poučen o tom, že 3D čidlo neumí napustit vanu a touto informací hodlám motat hlavu slečnám, který dosud pochybovaly o mý nekonečný moudrosti. (04.11.2021)