Lost Highway

Lost Highway jsem si jako svoje první setkání s Lynchovými úleťárnami zvolil již před nějakým časem, ale choval jsem k tomu filmu až takový respekt, že jsem jej oddaloval, co se dalo. Velká to chyba. Od první minuty jsem seděl přikovaný k obrazovce, unášený neskutečnou atmosférou, zvláštními postavami, ještě zvláštnějším dějem a doufal jsem, že to bude ještě dlouho pokračovat. Hlavně zpočátku je Lost Highway jedním z nejděsivějších nehororových filmů, co jsem kdy viděl, o postavě Mystery Mana se mi dokonce zdálo. Jak vidno, film mě úplně nadchnul, a to ne jednou. Poprvé přímo při sledování, kdy jsem byl naprosto konsternován tou bizarností, a podruhé tehdy, když jsem si vyhledal některé interpretace filmu na internetu (ne, sám jsem to fakt nepochopil). A potřetí mě to, předpokládám, nadchne při druhém zhlédnutí, kdy zjistím, že žádná z interpretací nemůže být správná, a že v tom snímku jde ještě o mnohem víc. (22.02.2009)

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Filmy Davida Lynche jsou pro mě obrovským lákadlem, jsem jimi fascinován a při každém kousku svádním boj se svojí myslí a né a né vyhrát! Pokaždé se bojím dvou věcí, že to opět a opět nepochopím a že budu muset co deset minut rozsvicovat lampu, jak to bude "hustý"! U Lost Higwhway se mi obojí potvrdilo, ale vůbec to nevadilo, naopak! Lynch je bůh a jeho režie byla v tomhle opusu více než dokonalá, perfektně vyšperkovaná kamera hnala atmosféru do extrémů a herecké výkony to držely hodně nahoře. (01.04.2008)

Jedna z nejlepších Lynchovin ! - Skvělá atmosféra, velké napětí, skvělí herci. Že jste to nepochopili ? Buďte rádi, je-likož ten, kdo to pochopil je buď velký, osamělý a věčně smutný génius nebo autistický a neurotický šílenec s velkou zálibou v alkoholu - každopádně se obou dvoum nežije moc dobře . . . (13.05.2009)

Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... (02.08.2015)