Lost Highway

Lost Highway jsem si jako svoje první setkání s Lynchovými úleťárnami zvolil již před nějakým časem, ale choval jsem k tomu filmu až takový respekt, že jsem jej oddaloval, co se dalo. Velká to chyba. Od první minuty jsem seděl přikovaný k obrazovce, unášený neskutečnou atmosférou, zvláštními postavami, ještě zvláštnějším dějem a doufal jsem, že to bude ještě dlouho pokračovat. Hlavně zpočátku je Lost Highway jedním z nejděsivějších nehororových filmů, co jsem kdy viděl, o postavě Mystery Mana se mi dokonce zdálo. Jak vidno, film mě úplně nadchnul, a to ne jednou. Poprvé přímo při sledování, kdy jsem byl naprosto konsternován tou bizarností, a podruhé tehdy, když jsem si vyhledal některé interpretace filmu na internetu (ne, sám jsem to fakt nepochopil). A potřetí mě to, předpokládám, nadchne při druhém zhlédnutí, kdy zjistím, že žádná z interpretací nemůže být správná, a že v tom snímku jde ještě o mnohem víc. (22.02.2009)

Uf. Lynch si zahráva s jemnými nitkami divákovho vedomia a podvedomia. Dlhé kilometre diaľnic, domy, chodby... a v nich dvere. Len vy sami určujete, kam tie dvere vedú; možno k pravde, a možno k hádanke vo vnútre vašej hlavy. Jeden z tých filmov, pri ktorých sa človek sám podrobuje psychoanalýze, aby odhalil spôsob zmýšľania podobne, ako hlavný hrdina... Ale je to vôbec hlavný hrdina? A je to hrdina? Existuje všetko navôkol? Predstavte si Matrix, ktorý sa odohráva v časti vášho mozgu zatiaľ čo v inej sa nachádza ďalší Matrix; ďalšia pseudorealita. Tie spolu kolidujú, narážajú a rozbíjajú sa o seba, do zdanlivého usporiadania vniká chaos a anarchia. Čas a priestor sa stávajú bezpredmetnými, príbeh a postavy zahmlenými, skutočnosť nejasná a pravda hraničiaca s najšialenejšou fikciou. Všetko do seba zapadá, ale nič z toho nedáva zmysel. A možno sa všetko odohráva iba na zázname kamery, ktorá je ďalšou realitou vo vnútri reality. Sakra, Lynch, čo si mi to spravil?! Demingova kamera a Badalamentiho hudba hypnotizujú, a mne nevadí, že som zhypnotizovaný. Čo nevadí, ja chcem byť zhypnotizovaný! Chcem sa ponoriť do vnútra zvrátenej antilogiky, absentujúcej chronológie, rozplývajúceho sa priestoru a zvláštnych postáva, ktoré sa mi menia pred očami, strácajú, prepadávajú do priepasti večnej tmy. Možno je všetko len tieň, ktorý sa odráža od svetla lampy v obývačke; jednoduchý a priamočiary podvod. A ja možno chcem byť podvedený. Hlavne keď k tomu hrá Rammstein, predo mnou sa zvlieka Patricia Arquette a v snoch ma prenasleduje napudrovaný chlapík s videokamerou, ktorý je všade a nikde zároveň. 100% (10.05.2014)

Další film od Lynche s jeho typickou režií a jedním z nejoriginálnějším filmovým zpracováním. Stejně jako Mullholand Drive, tak i Lost Highway je hodně komplikovaný snímek, na který si myslím neexistuje jediné rozumné vysvětlení a o jeho konci se dají vést nekonečné dialogy. Pokud se vám ale Lynchův styl líbí a báví vás tajemno a hutná atmosféra typická pro jeho filmy, tak vám ho nelze něž doporučit. I když jsem ho asi jako každý přede mnou ne zcela pochopil, bavil mě a je jedním z nejzajímějších filmů, které lze vidět. (10.04.2008)

Jedna z nejlepších Lynchovin ! - Skvělá atmosféra, velké napětí, skvělí herci. Že jste to nepochopili ? Buďte rádi, je-likož ten, kdo to pochopil je buď velký, osamělý a věčně smutný génius nebo autistický a neurotický šílenec s velkou zálibou v alkoholu - každopádně se obou dvoum nežije moc dobře . . . (13.05.2009)

Tak jsem si zde definitivně potvrdil, že David Lynch je kokot. Narozdíl od ještě sračkoidnějšího díla Mulholland Drive zde alspoň nemusíte čekat až se vše vysvětlí na konci, ale dáváte si vše dohromady postupně. Asi 3x jsem během filmu usnul, takhle moc je atraktivní. Asi tak 10x se ve filmu šoustá. Proč se na film podívat? Snad pouze díky dokonale tajemnému Robert Blakeovi a pěknému soundtracku. Samozřejmě si myslím, že jsem film pochopil a že je vlastně strašně primitivní. Že bych si tím byl však jistý, tak to ani náhodou. S druhým zhlédnutím bych se samozřejmě ujistil, ale k tomu se rozhodně nechystám. Rozhodně se alespoň jedná o film, který má nějakou kostru. To se třeba o takovém Mulholland Drive říct nedá. Nic to ovšem nemění na faktu, že Davida Lynche stále nesnáším, protože vytváří kokotiny, které aranžuje tak, aby jako kokotiny nevypadaly. Tohle prostě není umění, ale vychcanost. 2* (03.08.2012)