Smrtonosná pasca

John McClane, newyorskej polda, co si chtěl jen s rodinou užít poklidné Vánoce v prosluněné Kalifornii. Situace je ale po krátké expozici taková, že John nemá boty, nemá ženskou a netuší, co se kolem něj kurva děje. Namísto krájení krocana se v japonském mrakodrapu schovává před bandou německých teroristů (zjevně tedy sledujeme produkt globalizovaného Hollywoodu) a vypadá to, že k rozsvícenému vánočnímu stromku (se spoustou krvavých ozdob) bude mít nakonec nejblíž mrakodrap, ve kterém uvízl a který je pro něj jedním z hlavních nepřátel (nejste-li fakír, prokleté, všudypřítomné sklo, jinak emblematický vizuální prvek filmu, není pro bosé nohy žádná slast). John bude mít sakra co dělat, aby se ze štvané kořisti změnil v lovce, dostal všechny parchanty s evropským akcentem a předvedl své manželce, kdo je tady samec číslo jedna. Byly to zlatý časy prvních postmoderních akčních hrdinů, kdy se zdálo být tak snadné točit mnohovrstevnaté akční thrillery, které nás i po letech dostávají do kolen nenucenou sebereflexivitou (upozorňování na westernové schéma odkazy na kavalerii a kovboje), vypravěčskou zručností (paralelní akce, mikronarativy, opakování, důsledné rozvíjení motivů od prvních minut) a převrácením genderových stereotypů (foot fetish se protentokrát týká mužské postavy). McTiernan už tak dobrej akčňák nenatočil a Willis znovu neprodělal tak nápaditou proměnu ze zavrhovaného nýmanda v superhrdinu, který je silnější, potentnější a vtipnější než všichni ostatní borci na scéně. Prostě nepřekonaná legenda žánru, dodnes bavící masy a zvláštní druh zvaný „filmovědec“ podněcující k inspirativním analýzám. 90% Zajímavé komentáře: ScreamJay, pshimi, JohnnyD, Vitason, milicjant (05.06.2005)

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

"TY HAJZLE! JÁ TĚ ZABIJU, I KDYBYCH TĚ MĚL ROZKOUSAT A SEŽRAT!" Bílé tílko vs drahý smoking, dialogy vedené se sebou samým vs chladnokrevné příkazy s německým přízvukem. Newyorský polda John McClane, který přiletěl do L.A. strávit Štědrý večer dohadováním se s odcizující se manželkou vs uhlazený evropský zločinec na úrovni Hans Gruber a jeho grupa profíků, kteří si chtějí pod vánoční stromeček nadělit 600 mega ze sejfu firmy, pro kterou Johnova manželka pracuje. Zasraná westernová přesilovka, kde Pan obyčejný Američan musí ochránit japonské peníze před německými sviněmi a bude nato zoufale sám, protože neschopné a bezohledné bezpečnostní složky a média, která se zapojí v půlce filmu, situaci jen zhoršují. Johna to bude stát hodně prolézání výtahovými a větracími šachtami, krve vyceděné z rozřezaných chodidel po sprintu naboso přes střepy a taky jeden bungee jumping z explodující střechy mrakodrapu na požární hadici... Willis a Rickman září a McTiernan zručně buduje atmosféru i monumentální akční drama a otáčí kormidlo akčního žánru od masakrálních osmdesátkových vybíjených s neprůstřelnými přefouknutými svalovci, kteří nepotřebují dobíjet zbraně, do realističtějších a sebeironičtějších vod. Akční milník, po kterém zní Óda na radost už navždy jinak. Lituju každého, kdo si v třináctiposchoďovém paneláku nehrál s kamarády na to, že je to Nakatomi Plaza. (21.01.2007)

Hergot, kdeže jest psáno, že na jednoduchém scénáři lze postavit kultovní akčák? S arzenálem jako jeden barák, pár teroristů a jeden polda bez bot, to by si asi mariňák rozmyslel než by vlétl do válečné vřavy. Jenomže i takhle jednoduché vybavení nadělalo celkem slušnou neplechu. Pod režijní taktovkou specialisty na akční podívané Johna McTiernana vzniklo opravdu pozoruhodné dílo, jenž se nestaví do zástupu leckdy bezduchých stříleček či stupidních teroristo-likvidovaček jež zaplavují plátna kin a posléze televizní obrazovky. Bruce Willis vytvořil jednu z legendárních postav, která vám neproběhne záplavou kulek bez jediného škrábnutí, ale krvácí, neví si rady a leckdy opravdu uniká či zasahuje v poslední chvíli. Navíc hází jednu hlášku za druhou a jeho trochu podivná samomluva z něj nedělá vola jak by tomu bylo v reálu, ale naopak mu ještě více přidává. Hlavní záporák pak už není jen loutka v rukou scénáristy, jenž si s ním hraje maňáskové divadlo, ale stojí si sám za sebe a dělá čest své profesi. Speciální efekty se tváří dost realisticky, kamera na jejich působivosti rozhodně neubírá. A ještě plusko v podobě hudby M. Kamena. Zkrátka kdybych dal něco jiného než je 5 hvězdiček, asi bych si musel připadat jako dosti retardovaný promítač v kině, jenž pouze zapne promítačku, ale jinak mu je film úplně pouhým blikáním na plátně. Let´s go Bruce!!!!!!! (15.08.2004)

Klasika akčního žánru. Ani v nejmenším geniální, nicméně fakt, že byla první se jí upřít v žádném případě nedá. I Willis jako hlavní hrdina byl v tu dobu něco nového a v podstatě definoval novou éru moderního akčního hrdiny. Od této chvíle už nebyla in sto tunová mašina s kulomety v obou rukou, která bez jediného škrábance likviduje tuny zloduchů. Začal být in hláškující sympaťák, jehož zbrklost ho nejednou stála nějakou tu kapku krve. Nelze nedodat, že v této době byl zřejmě režisér McTiernan pod vlivem nějakých omamných prostředků, protože později (specielně v současné době) točil už jen jednu sračku za druhou a ke kvalitě jeho prvních filmů se už pravděpodobně nikdy nedokáže vrátit ani po stránce formální, natožpak obsahové (žánrový průkopník). (20.04.2007)