Americká krása

Skvělý psychologický film, který schválně vyzdvihuje určité části lidské osobnosti, a tak tu máme možnost poznat pestrou přehlídku zajímavých postav. Postupně se s nimi seznamujete, poznáváte jejich city, jejich vlastní, ať pravé nebo vsugerované já. Velice působivý je fakt, že od začátku víte, jaký bude konec. A tato myšlenka vás provází celým příběhem a vy se soustředíte i na věci, kterých byste si normálně asi ani nevšimli. Velice působivé drama. (25.03.2008)

Snímek Sama Mendese AMERICKÁ KRÁSA se „točí“ okolo jedné normální, americké, „středostavovské“ rodiny – rodiny Burnhamových. Snímek ukazující, že i na „americké kráse a idylce“ není vždy vše tak třpytivé, zářivé, skvělé prostě: cool. Z dálky – z ptačí perspektivy – snad může vše vypadat v pořádku; při bližším pohledu však člověk (divák) nachází řadu trhlin, škrábanců a prasklin. Představit divákům dílo, které by bylo vyvážené a realistické (tj. bez glorifikace či démonizace americké společnosti, kterému bohužel někdy podléháme; či bez „černo-bílé“ charakteristiky postav), je úkol nadmíru obtížný. A Sam Mendes se toho úkolu zhostil výtečně. Silnou devizou tohoto filmu jsou také perfektní herecké výkony – Kevin Spacey (coby „rozverně rezignovaný“ otec a manžel, který se již smířil se svým údělem), Annette Bening (coby uvědomělá, cílevědomá, puntičkářská a hysterická matka a manželka), Thora Birch (coby zmatená a frustrovaná dospívající dcera), Wes Bentley (coby „kliďas“, který to však v životě nemá vůbec lehké) atd. (onen výčet herců a hereček by mohl pokračovat až do posledního žáka (komparsisty) typické americké „high school“). Shrnuto a podtrženo: Sam Mendes předkládá výjimečné dílo, na které se divák nepodívá 1x či 2x za život, ale průběžně ho během svého života vyhledává znovu a znovu. (05.09.2003)

Osobně si myslím, že Americká krása byla tak dobře přijatá ne proto, že by byla bůhvíjak sžíravou satirou, ale proto, že se tak jen tváří a ve skutečnosti po hollywoodsku dbá na to, aby se dotkla co nejméně lidí. Sexuální a násilné scény sledují jediný cíl - umožnit publiku říct si "To jsme ale odvážní, když chválíme tak drsný film." Jenže to je jen "odvaha" pubertálních chlapců špikovat každou druhou větu sexuálními narážkami ve snaze vypadat dospělejší. Kdybych uděloval nějaké ceny filmu, který nejlépe demaskoval usměvavý americký sen, o medailové pozice by se nejspíš podělili Střihoruký Edward, Válka Roseových a Byl jsem při tom. 60% (20.02.2007)

Film, který rozbrečel Stevena Spielberga. Mendesova jistá invenční režie, chytrý scenář nemilosrdně tepající do pokrytecké morálky a pokřivených rodinných vztahů průměrné americké rodiny a fenomenální herecké výkony, včetně vedlejších rolí (vynikající CHris Cooper!!) udělaly z tohoto nenápadného filmu zaslouženě filmovou událost roku. Emocionální konec pak jen podtrhuje mimořádný a hluboký zážitek. Když jsme s kamarádem odcházeli z kina domů, skoro jsme nepromluvili ani slovo, jak nás to hluboce vzalo. MUST SEE! (03.09.2002)

„Nie je slušné najať si niekoho, aby ti zabil otca.“ – „V tom prípade som neslušné dievča.“ Nikdy som nevedel, čo si mám o AMERICKEJ KRÁSE myslieť – už keď som ju videl v kine, bol som zmätený a teraz, o 10 rokov neskôr, na tom nie som o nič lepšie. Jedno som ale vedel už vtedy. Niečo sa mi na nej pozdávalo, vlastne sa mi toho na nej pozdávalo DOSŤ. Od zvláštnej hudby cez svojrázne herecké kreácie (najmä obdarená Thora Birch a vtedy ešte neotravný Spacey,naopak Bening je nesympatická krava a je mi jedno, že to bol umelecký zámer) po kultové scény (igelitové vrecko) po skvelé hlášky („Neviem ako vy, ale ja si idem vypiť.“). Vynikajúci je tiež neodhadnuteľný, všetkého schopný scenár. Ten prostredníctvom cynického rozprávača nemá problém na samom začiatku nás informovať, že hrdina na konci zomrie. Ale nie je mŕtvy vlastne už teraz? Kontroverzná snímka (ktorej sex, násilie ani vulgarizmy nerobia problém) strieľa do posadnutosti (zďaleka nielen americkej) dokonalým životom (dom, auto, žena, dieťa, práca), kde sa na fotkách všetci usmievajú, ale skutočnosť sa nenávidia a zo všetkého najradšej by sa pozabíjali. Inak, v tom roku sa v kinách objavili dve výborné výpovede z pracovného pomeru. V Klube bitkárov to bola sila, ale po skúsenosti s mnohými hajzlami-zamestnávateľmi, ktorí VERIA, že na nich nie je, musím uznať, že tá z Americkej krásy sa dá v praxi využiť oveľa elegantnejšie. Kino Považan NMnV 2000 (26.12.2004)