Svetlonoc

Drama o lidské tuposti, zlu, v kombinaci s pověrami. Bosorky byly téměř jediné, jež se chovaly normálně a logicky. Navíc to holkám slušelo a nebály se ani nahoty. Film mi ale ukázal, jak je mi kultura našich východních bratrů nějak moc vzdálená. Tak ani nevím, jestli příběh dopadl dobře, spravedlivě. (01.05.2023)

S chutí Svetlonoc pochválím, film jsem shlédla s opatrným zájmem, řada scén byla trefná, oceňuji vyobrazení slovenského vidieckého zmýšľania, které nebylo z ranku hororu, v drtivé většině realita, což by člověk 21.století asi těžko pobral. Naprosto rozumím, že ženy využily možnost a velkou chutí do filmu napálily, co jim na rozum přišlo: velikonočních kokotských tradic včetně, bití žen i dětí, iracionálních středověkých názorů soudobých vesničanek, předsudků, agrese vůči odlišnosti, nedělního kostelního pozérství, snad jen vytknu hlášku se zabitím hada, ta už mě tedy zatahala za uši, mít či nemít děti, prostě ačkoli souhlas s palčivostí současných témat, někdy je méně více. Nešťastná byla i slabá artikulace hereček, pohudraly si, hudry, jen co je pravda, to byla otrava, ale jinak mě to bavilo. Hodně! Vizuálně skvělé. Marek Geišberg vynikající! Přesně trefil klasický typ, který dlouho nevyhyne, Robo Jakab rovněž, ( v reále oba sympaťáci a zlatíčka) potěšila mě skvělá Zuzka Konečná v roli Žofky, vždy vynikající Jana Oľhová i má oblíbená Iva Bittová. Z dílka na mě dýchlo, že se zúčastnění natáčení zhostili moc rádi a se ctí, což je vždy příjemné a výrazně  to přispívá k dobrému dojmu z filmu. Ten vlastně nepatří mezi mé vybrané žánry, přesto mě nečekaně potěšil. Vydařené. (19.04.2023)

Konečne novší slovenský film, ktorý nepodceňuje inteligenciu diváka, nebojí sa nahoty, nie je vzťahovka alebo politická dráma. Krásny vizuál v nádhernej prírode s neprotivnými a nepodliezajúcimi sa hercami. Geišberg je v svojej úlohe mimoriadne slizký a odporný, čiže v rámci scenára skvelý, výborne sú aj dva hlavné ženské predstaviteľky. Na druhej strane má mimoriadne štve, že z väčšiny filmu nakoniec urobili psychologickú sociálnu drámu zo života na dedine, o vzťahoch a podobne. Skvelé je, že ak napriek tomu vo filme ostalo nejaké to mysteriózno, výborné je aj to, že film sa z divákom nemazlí a nevysvetľuje všetko polopate, je to trošku skladačka, po ktorej vám aj tak ostanú otázky. Škoda, preškoda, že sa to nakoniec zvrhlo v "obyčajnú" drámu, ale aj tak sa dá povedať, že je to po dlhej dobe dobrý slovenský film. (02.07.2023)

Film ztracený mezi Argentem, Eggersem a sociálním dramatem, který hledá téma i formu. Ať na něj aplikujeme kritéria jakéhokoli žánru, smysl bude dávat jen část scén, ostatní vyzní nepřesvědčivě, směšně nebo nelogicky. Ke střídání žánrů, přepínání mezi realismem a alegorií, přitom nedochází s tím, jak se zápletka vyvíjí, podle rozpoznatelného konceptu (postupné budování napětí se zde neděje, střety s místními jsou od začátku vyostřené až na 11, ke krvavému zvratu může dojít kdykoliv). Od začátku jde o nekonzistentní směsici, což je dané i tím, že se film věnuje příliš mnoha tématům naráz a žádnému pořádně – kvůli malému prostoru musí být prezentace každého z nich hodně názorná, hodně na sílu. Společenské předsudky, transgenerační trauma, rasismus, alkoholismus, domácí násilí, homofobie, mateřství, potrat, čarodějnictví, sebepoškozování, nacionalismus…  ok, slovenský venkov je zaostalý, I get it, netřeba vyjmenovávat všechny příklady. Mezi vágností a tajuplností hlavní hrdinky, definované hlavně dávným traumatem a bolestí, vede dost tenká hranice. Tmářství venkovanů - vyjma pasáka koz, který ve vyprávění slouží hlavně k tomu, aby Šarlota mohla dát průchod své sexuální energii - je tak okaté, až film svou černobílostí hraničí s hixploitation horory (předsudky vesničanů vůči emancipovaným ženám jsou tak trochu nešťastně obnažovány pomocí předsudků tvůrců vůči slovenskému venkovu, klín klínem). Jsou to jednorozměrná monstra, zosobnění zla, zjevující se vždy tam, kde se odehrává něco pro ně pohoršujícího (jako kdyby celé dny jen kempili v hlubinách lesa, aby mohli druhé šmírovat). To ovšem otupuje sociálně kritickou rovinu a zároveň to vede k ještě větší banalizaci dvou hlavních ženských postav a jejich utrpení. Ponížení, které zažívají ženy tváří tvář tradicím a „tradičnímu mužství“, je dost děsivé i bez toho, abyste z něj dělali horor. Ke konci, kdy dojde na polopatické vysvětlování všech záhad, navíc horor strašlivě generický. Za mě odvážný pokus zkusit něco nového, s výbornými herečkami a několika působivými scénami (Svatojánská noc), který si ale většinu času podráží nohy usilovností, s jakou podtrhuje své hlavní teze, ve skutečnosti jen výkřiky bez hlubších základů. Btw, kdybych film neviděl s anglickými titulky, často bych měl problém rozumět tomu, co postavy říkají (ne kvůli slovenštině, ale protože jsou špatně slyšet). 50% (06.10.2022)

Mezi (převážně) shazujícími komentáři k nevyvedené 'béčkové' estetice filmu, potažmo jeho údajné povrchnosti, vypravěčské neukočírovanosti a motivické přesycenosti zaniká jednoznačný největší klad filmu: totiž jeho originální feministická perspektiva. Světlonoc totiž není typický progresivistický film v tom smyslu, že by feminismus jednoznačně spojoval se společenským pokrokem a cokoli tradičního rámoval jako konzervativní přežitek. Naopak provokativně sugeruje, že východisko může ležet ve feministickém přepsání tradičních hodnot, náboženských i přírodních, přičemž obojí je spolu provázané. ____ Jednak je tu nepřehlédnutelný biblický motiv hada, k němuž jako ke zvířeti Tamara (coby 'divoké dítě') opatrovnicky lne. Transgresivně tak překonává věčný motiv hada jakožto ďábla-pokušitele, který svádí Evu, vede ji ke hříchu a následně způsobuje vyhoštění původního páru z Ráje. Ve Světlonoci je naopak had prostředkem afirmace, uvědomění suverénní ženské sexuality, která se neodvíjí od poslušnosti k muži-manželovi, ale od svobody nezávislé na společenských normách. ____ S tím je pak spojený obecnější motiv ženského vztahu k přírodě, tedy k veličině, k níž se obvykle konzervativní společnost odvolává ve vztahu k přirozenému řádu heterosexuálního manželství. Jak ale Světlonoc (podobně jako třeba Přes kosti mrtvých Agnieszky Holland) ukazuje, ve skutečnosti je tzv. tradiční společnost od přírody odtržená, bojí se její živelnosti, nepředvídatelnosti a nejednotnosti a ženy, které se skrze tyto principy na přírodu napojují, pak označuje za bosorky. ____ Tvrzení, že je film stereotypizující nebo zjednodušující, je proto mimo. Nvotová využívá rámec hororu ne proto, aby napňovala jeho konvence, ale aby mohla na nadpřirozeně vykloubenou logiku žánru s divokou (ale tématu odpovídající) nespoutaností navěsit ambivalentní komentář k návratu ke 'tradičním hodnotám'. Ukazuje, že feministická politika dnes nemůže jen prchat od minulosti k zářným zítřkům, ale že také musí přezkoumávat, co bylo, a torpédovat společenský konzervatismus zevnitř. Nedemaskovat jej jako zpozdilý, ale rozkrýt jej jako pokrytecký. (16.12.2022)