Kesari

Tento film je jedním z dalších důkazů aktuálně sílícího agresivního pro-hindu nacionalismu v Indii. Mezi kultem hrdinství a nacionálním třeštěním bývá v Indii velmi tenká linie. Zde ji ovšem zcela očividně záměrně překročili a vydali se směrem k politice. Tady už nejde o mávání vlajkou nebo srdcervoucí pláč při hymně, přehnané, ve výsledku ale celkem neškodné projevy vlasteneckého cítění. Námět je zřejmý: dostali jsme se do situace, kdy i skupina Sikhů (na kulturně-politické scéně jinak neutrálních) musí nastoupit proti útočníkům, cizákům, Pathanům = ve zkratce Muslimům. V úvodu filmu je sice uvedeno, že jde o historický film a nikdo z tvůrců „nemá nic proti nikomu“, při sledování děje to ale vypadá úplně naopak. Statečnost „našich“ vůči proradnosti a krutosti „jejich“. Sikhové jsou po všech stránkách skvělá parta individuálních charakterů, na straně nepřítele jsou to nepěkné tváře arabských rysů ztrácející se v počítačovém davu sobě stejných. Jeden z mála vyčnívajících nepřátel je transgender sniper, jehož přítomnost má zřejmě ještě více podtrhnout zvrácenost zlé strany. Sikhové jsou tak dobromyslní, že ve volném čase staví v místní vesničce mešitu, zatímco nájezdníci se věnují jen vraždění nevinných. Pevnost, kterou Sikhové chrání, symbolizuje Indii, reprezentuje vlast a celý film tak vyzývá k aktivní obraně země proti „cizímu“ živlu. Není náhodou, že hlavní úlohu hraje Akshay Kumar, známý to zastánce současného politického směřování. Osobně se snažím nestranit ani jednomu z táborů nábožensko-politické scény v Indii. Všechny strany toho mají na svědomí opravdu hodně. Jediným možným východiskem je společný dialog. Ten bohužel v současné době v kinech válcují takovéto filmy. (15.03.2021)

Buď mám kliku poslední dobou na indické filmy, nebo začínají být po čertech dobré. Filmy z tohohle období miluji. Z jakého? Z období kolonií, ano z té dnes pro někoho odporné doby kdy odporný bílý muž kolonizoval, ale zároveň a o tom se dnes nikde nemluví i civilizoval národy různě po světě. Nakonec to dopadlo jak to dopadlo, v tomto ohledu jsou všechny ty oběti v koloniálních válkách dnešní optikou opravdu zbytečné. Tehdy to však z důvodu mocenských postavení impérií smysl mělo. Dnes je ta doba pryč, Anglie to je směs Indie a Pakistánu a je smutné, že stačilo nějakých 150 let aby to královna moří dotáhla tam kde je dnes. A to se ještě netrhli Skoti a že se trhnou na to vsadím výplatu. Ve filmu se ukázalo dávno platné pravidlo , že na islamisty vždy platil jen meč. Věděli to evropští králové, věděli to Habsburkové, Indie to ví sakra dobře i dnes. To jen my v Evropě si myslíme, že islám je náboženství míru a že patří do Evropy. Nepatří, až tam bude nebude to už Evropa jakou známe dnes. Docela by mne zajímalo jak to bylo s obranou pevnosti ve skutečnosti. Filmaři tu lehce tlačili na pilu u vyhrocených scén co se týče emocí. Vždycky mne štve, že když to nějaký hrdina schytá v boji, ostatní přestanou bojovat aby jej ošetřili a vyslelchli jeho pár posledních slov. Ve filmu tak ale činí i nepřátelé což je nereálné. Právě ve chvíli kdy je nepřítel kosen je to důvod zintenzívnit útok ne? Stejně tak ten závěr a ty mečovo-šavlové souboje... Jako ty zpomalovačky byly výborné, ale asi až po 10 minutách co se islamisté nechali masakrovat na nádvoří si kdosi vzpomněl, že má v ruce pušku. Je zajímavé, že islamisté měli zbraně se zábníky zatímco Sikhové po každé ráně museli nabíjet. Film se neobejde jako každý správný indický snímek bez tanečků a písní, ale kupodivu mi to tu až tak nevadilo. Docela to tam i sedlo. Zajímavý byl ten LGBT sniper či co to bylo. Vůbec ty typy byly skvěle vybrány ať jde o hlavního hrdinu, tak o vůdce nepřátel. Opravdu vzbuzovali odpor. Digitální efekty docela ušly a fascinující byl ten komparz srovnatelný s ruskými válečnými filmy sedmdesátých let. Skvělá byla výprava a hlavně všechny dechberoucí scenérie hor a pevností. Musím uznat, že těch 150 minut bavilo do poslední sekundy. Dávám tedy za 4 turbany. * * * * (28.06.2020)

Oblíbený a divácky vděčný žánr tower defense ideálně v nějakém poměru 10:10 000 a vlastenecky pojat. Zde v indickém balení, kde heroic bloodshed dostává tu nejvyšší šarži. Bollywood tvoří v rámci akčního filmu poněkud ultra heroizované postavy a epické rozmáchlé scény, které mohou vyvolávat úsměv, ale to bychom se museli smát i těm hollywoodským komiksovým hrdinům. Tady je vcelku snesitelná a usměrněná nadpozemská síla a schopnosti hrdiny, takže i západní divák tento epos pozře jako historický válečný film z dějin Britské Indie s pochopitelně všemi atributy indické současné kinematografie (zpěv, tanec, love story). Pro všechny, kteří chtějí spatřit jak se točí filmy o hrdinství, jak zdůraznit jeho charisma, bojovnost, odhodlání (záběry odspodu, zpomalování, oblétávání okolo, pompézní hudba), tak by měli začít i s indickými akčními filmy. Jen se špatně shání. (13.07.2019)

Hned na úvod si dovolím pokárat indické tvůrce za to, že natáčení scén, v nichž se hovoří o indické hrdosti a právu na sebeurčení, nesvěřili Britům. Ti jsou dnes tak připosraní ze své imperiální minulosti, že by na sebe nakydali mnohem přesvědčivěji. Tohle byl můj první indický film, který nevypadal jako barevnější Ein Kessel Buntes. Písně a tance se podařilo držet pod kontrolou, a když už na ně došlo, daly se snést. Jinak to ovšem byla typická Idie: mocně se patosilo, zpomaleně záběrovalo a podávaly se výkony, před nimiž by zbledl i Sandokan, ale přes to všechno mě to až nečekaně bavilo. Mimochodem, o této krvavé epizodě jsem nic nevěděl, takže jsem si zagůglil a ono jo. Jsou to holt tvrďáci, ti Sikhové. (03.12.2020)