Posledná hranica

*Věnováno podolskym kadetům a všem vojínům a velitelům Rudé armády, kteří bránili Moskvu na lljinské linii v říjnu 1941. Měli rozkaz zadržet protivníka 5 dní, vydrželi 12. V průběhu bojů padlo ze 3500 kadetů více než 2500. Většině z nich nebylo ani 20 let. Tím, že nepropustili německá vojska k Moskvě, změnili běh války. Nikdy nezapomeneme.*   Filmových válečných poct stále ještě není dost. A svým způsobem je to dobře, neboť na hrdinské činy našich předkům se, snad i politicky úmyslně, zapomíná a nová generace se chová, jakoby se nic takového nikdy nestalo. Byli mladí a šli do války. Šli zabránit postupu nacistického německého vojska do útrob území Sovětského svazu. A spousta z nich tam bohužel položilo svůj život. Film však není žádnou věrohodnou sondou do historie. Jedná se čistě o popcornovou válečnou zábavu, ve které nechybí modernost, dechberoucí válečné scény, uhrančivá psychologie postav s emočními motivy, mírný humor a samozřejmě romance, ve které klasicky panuje rivalita dvou chlapců ohledně jedné dívky. Příznačné je, a týká se to hlavně romance, že se v tom násilně netlačí na pilu. Takovéto dějové etudy působí jen jako skromný doplněk, aby byl příběh plnohodnotnější. Nechybí ani moralizování nad válečnými činy, což už ani v ruské válečné kinematografii není nic neobvyklého. Největší zajímavostí však je, že po celou dobu není zmíněn krutý stalinismus. Stalinovy příkazy a kruté tresty za nesplnění úkolu zabránit postupu německého vojska za každou cenu jakoby neexistovaly. Ani oslovování soudruhu či soudružko tu nezní, jak by se na svou dobu dalo očekávat. Lze pochopit, že se Rusové s jistou ješitností vypořádávají se svou minulostí, ale tohle by tu chybět prostě nemělo. Kdo bude hlavně skřípat zuby jsou znalci techniky a zbraní. Tohle je nereálné, tohle by se nikdy takto nemohl stát, atd. atd. Je to ale jen film. Velkolepý zábavný válečný snímek, s naprosto vymyšleným příběhem, o určité době určený ke vzpomínce dané události s cílem vzdát holt padlým a všem, kteří přežili. Závěrečná scéna tak působí sama o sobě. Mohla být o něco emočnější, ale taky dobrý. Snímek rozhodně má svůj potenciál a dá se beze studu tvrdit, že v mnohém předčil i mnohé americké. (30.08.2021)

Dějově poněkud přeslazená (jestli to u válečného filmu jde říct) a trochu nepřehledná vojenskovlastenecká romance (je občas těžké se v četných postavách orientovat, když blíže představeny nám během klidného začátku byly jen asi čtyři), ovšem technicky parádní. Také potěší, že vidíme techniku ze začátku války, na německé straně tanky Pzkpfw II, III a IV, přičemž první dva nejsou ve filmech vidět moc často, a to ještě pro nás poněkud smutně korunované ukradenými LT-38, kterými náš průmysl klukům germánským notně v první fázi války vypomohl. Na sovětské je pak, i když jen letmo, mimo další vděčnější techniky možno spatřit velmi nepodařené lehké železo T-60. Méně gerojství, více přehlednosti v ději a byl by to velmi úctyhodný válečný kousek, takhle je to jen dobré. (15.08.2021)

Tahle postsovětská propagandistická velesračka snad ani nejde hodnotit, to bych musel psát hodnocení i reklamám na prací prášek. Jde o oslavnou ódu na dobrého ruského člověka, vždy čestného, dobře naladěného, ochotného se obětovat. Skoro by si člověk myslel, že ta válka je, až na nějaký ten boj, legrace. Se zobrazením skutečné války má jen málo společného, zde jsou jen dokonalí ruští vojáci a zavilí fašisté. Nic mezi. Toto není film, toto je produkt k posilování nacionálního ducha v současném Rusku. Ironií je, že ačkoliv mají Rusové stále plné pusy boje s fašismem, je jejich současný režim již nepokrytě fašistický. Kladu si otázku, kam ruská kinematografie upadla, když se i za toho socialismu v Sovětském svazu točily o mnoho tříd lepší a vnitřně pravdivejsi filmy než tento odpad. Zdejší hodnocení jen dokazuje, kolik se na csfd rojí naivních pitomců a podlých rusofilních filcek. Hnus. (14.08.2021)

Válka je bolestiva, začátek byl jemně slabý, a nečekal jsem nic moc velkého, ale příběh vždycky založený na skutečnosti dokáže zaujmout. Ale jak minuty běžely, boje začaly brát na síle, a když už jste si oblíbili ruského vojáka, tak záhy už nebyl. Bylo to kruté jít na smrt. Velmi dobře natočený film, plný akce, drama a trocha lásky, konec celkem šokoval. Pořád jsem čekal na posily a že už byla poslední vlna odporu, a ono pořád smrt usilovala o další nevinné, silný film velmi dobře natočený. Válečná historie má pořád co vyprávět z jakékoliv strany boje. (31.10.2021)

Ruské a americké druhoválečné filmy jsou si v mnohém podobné, ale Rusové mají nad Američany tři nepřekonatelné výhody. Za prvé mají nekonečnou zásobu krásných žen, za druhé jim to sebevražedné hrdinství člověk rád uvěří a za třetí se nebojí vyvážit patetické scény pořádnou dávkou hořkosti. Podolskije kursanty kombinují syrová jatka a pomalé romantické scény. Kupodivu se to spolu netluče. Především proto, že život nebyl ke kadetům nijak vlídný. Při snaze ucpat díru ve frontě a zastavit postup německé 5. pěší divize jich drtivá většina padla. Scénář je k hrdinům podobně nemilosrdný a protože rozpočet je tradičně velkorysý a neomezuje ho strašák Hollywoodu jménem PG-13, má film občas téměř syrovou atmosféru. (25.07.2021)