1917

Od začátku do konce formálně dokonalá podívaná, kde žasnu nad tím, kolik práce za každým záběrem je a kolik zákopů bylo potřeba vykopat pro tu kterou scénu. Jenže u strhujícího vizuálu to také končí. Za srdce mě bezútěšné putování nechytilo ani na moment, vyprávěcím stylem mě nutí vzpomínat na nejednoho žánrového předchůdce a na konci v něm vidím jen tu nejohmatanější válečnou vyprávěnku, kterou v nejprvotnějším základu i je. (06.02.2020)

O 1917 se bude mluvit jako o tom válečném filmu, který byl natočený na jeden záběr. Což reálně není, ale všichni to víme a nemám pocit, že by to někomu mělo vadit. Byla by ovšem velká chyba na něj koukat jen jako na technicky dokonalý snímek, v němž se Mendes a Deakins vyblbli s kamerou. Ta je samozřejmě úžasná, 1917 vypadá jako počítačová hra, při níž kamera zvládá hrdiny během dialogů objíždět, plazí se spolu s nimi bojištěm a kameraman hledá ty nejšílenější, ale stále funkční úhly, z nichž by mohl všechno snímat. Jenže hlavní hvězdou tu pořád zůstává Mendes jako vyprávěč, jenž se v tom „jednom jediném záběru“ zvládá dostat pod kůži jak hrdinům, tak i divákům. Zatímco zpočátku je chladný a odtažitý a podobně jako jeden z vojáků bere celou misi jen jako rozkaz, který se musí splnit. A doufá, že to přežije. Postupně si však začíná připouštět důležitost celého úkolu a na povrch se nenápadně, ale nakonec i velmi intenzivně derou hodně silné a emocionální scény. A třeba celá pasáž v hořící vesnici nebo samotný závěr jsou neskutečně silné momenty. 1917 je audiovizuálně (práce s hudbou je naprosto výtečná) dech beroucí podívaná, v níž se skrývá velmi silný, krutý, dojemný a působivý příběh. Ten film nejen že skvěle vypadá. Je skvělý celý. (18.02.2020)

Koulervoucí kameramanská exhibice s úžasnou výpravou, pulzující rytmikou a filmomilskými detaily (nejvíce mě potěšil vstup Marka Stronga na scénu). Platí pro první polovinu. V té druhé se začnou dít méně pochopitelné věci a celá se stane jen nuceným krokem k uzavření příběhu. Nic už v ní dějově nepřekvapí a pouze potvrdí přílišnou jednoduchost a průhlednost námětu, obsahově se opírajícího o klišovité myšlenkové symboly (oběta pro vyšší cíl, mléko (nepřevařené??) dítěti). K filozofii, jakou to předstírá, to má daleko. Ale vizuál byl fakt parádní. I z komfortní zóny vylezlý Thomas Newman potěšil. Zkouknout to jinde než v kině je zhovadilost. Stejně jako onehdy Gravitaci. (09.03.2020)

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. (13.02.2020)

No ty kráááááááso ! Tak takhle má vypadat válečný film z první světový. Naprosto nekompromisní záležitost v kulisách jimž nebudete věřit, že je udělali filmaři. Vše je naprosto reálné, brutální. Některé výjevy jsou až surrealistické, podobně jako popis začátku cesty přes dráty do německých linií. ,,Půjdete kolem mrtvých koní, pak zahnete vlevo a u prohnutého chlápka zapleteného do ostnáčů najdete průlez v drátech... a bacha na krátery po granátech, nekteré jsou hlubší než se zdají. Když do nich spadnete, nikdy už nevylezete ! '' . Britové tu předvedli, že velkoscény a opravdu masivní komparz není jen doménou Rusů ! K tomu dechberoucí kamera, která prostě jede pořád a neuvěřitelná hudba Thomase Newmana, dalšího z géniů filmové hudby... Jestli mají dobré válečné snímky vždy nějakou ikonickou scénu, pak tento má rovnou dvě. Noční cestu městem osvětlovanou světlicemi a závěrečnou scénu po hvizdu píšťalek ! MacKaye jsem předevčírem viděl ve filmu Where Hands Touch, kde hrál pravého Árijce a tady si střihl klasického Tomíka od pěchoty! Prostě herec univerzál. Vzhledem k jeho britskému kukuči jsem mu roli Schofielda baštil mnohem více! Jasně, místo to není úplný reál, ale sundat hrdinu jednou kulkou snajpra z německých zákopů to by asi film nikoho nebavil... Tenhle film s Journey's End (2017) jsou perly poslední doby co se týče filmů z první světové. A tak i já vytahuji z náprsní kapsy blůzy battle dressu za 5 rodinných fotografií ! * * * * * (07.02.2020)