Rosemaryino dieťa

Už je to nějaký čas, co jsem četl Levinovu knihu, takže nemůžu přesně porovnat, jak moc se jí film drží... Ale ty nejdůležitější momenty jsem poznal a co je nejdůležitější - z filmové Rosemary jsem měl úplně stejný pocit jako z té literární. Ta tísnivá paranoia je díky Polanskimu i perfektní Mie Farrow takřka hmatatelná, atmosféra až nevídaně houstnoucí... A vše umocňuje velmi podivná a přitom pasující hudba Krzysztofa Komedy. Rosemary má děťátko tvoří spolu s Vymítačem ďábla a Přichází Satan! "nesvatou trojici" nezapomenutelných filmů, které jsou více než jen horory. (03.01.2019)

První polovina neuvěřitelně zdlouhavá, ale možná i díky ní funguje ta druhá tak dobře. A podle staré známé pravdy, že nejdůležitější je na filmu jeho konec, a pokud je poslední půlhodina filmu dobrá, na slabší začátek se zapomíná, i já Rosemary odpouštím. Atmosféru má totiž víc než zajímavou. Možná by šlo maličko přitlačit na pilu, ale jinak Polanski odvedl dobrou práci. Nejlépe koukat na to sám a v noci, ale i tak jde spíš o pocit stísněnosti než děsu. Každopádně vydařené. 70%/80% (13.12.2009)

║Rozpočet $2,3milióna║Tržby USA $33,395,426║Tržby Celosvetovo $33,800,000║ Celý čas som sa nevedel v tomto filme nájsť, vôbec mi dej a prevedenie filmu nesadlo, prišlo mi to akési zdĺhavé a snové sekvencie tiež moc nezapasovali do deja, herci, kamera fajn a to je asi tak všetko. /40%/ (18.02.2010)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)

Geniálně gradující paranoia je největší devízou této satanské klasiky, spolu s krásnou Miou Farrow a zákeřně civilním lookem. Naproti tomu závěrečnou scénu považuji za pořádný přešlap, její doslovnost a protahovanost předchozí mrazivou krasojízdu sráží. Škoda. Polanski hodně staví na anonymitě nového prostředí, do něhož se titulní pár přistěhoval, a daří se mu s pomocí scénáře, plynule přitlačujícího na pedál nervozity, budovat slušné napětí. Možná i tenhle fakt se ale podepsal na jisté unylosti, která v mých očích spolu s nevhodným zakončením sebrala filmu pátou hvězdu. (11.12.2008)